Mass Effect způsobil malou RPG mánii, protože po několika letech „sucha“, kdy se čekalo na kvalitní a originální japonské RPG, přišla vzpruha tohoto žánru ze západu. A o tom, že Mass Effect nebyl ani náhodou krokem vedle, svědčí nejen skvělé recenze, ale i prodeje. A co je na tom všem nejlepší? Že Mass Effect byl od začátku koncipován jako trilogie.

Naprosto jedinečný, dosud neviděný herní zážitek, který je až neuvěřitelně komplexní, impresivní a myšlenkově o mnoho hlubší, než jsme u průměrných her zvyklý. Zabaví na desítky hodin a donutí hráče přemýšlet nad tím, co vlastně dělá – a to se tak často nestává. O dokonalém zpracování od grafiky po dubbing se snad není třeba ani zmiňovat. Mass Effect II.

Mass Effect II tedy není žádnou „ždímačkou peněz“, parazitující na známém jméně. Naopak, učebnicovější provázanost dvou titulů byste hledali marně. Mass Effect II jednoznačně upřednostňuje ty z vás, kteří úspěšně dohráli první díl. Vaše konání v původní hře má totiž přímý dopad na to, co se bude odehrávat ve dvojce. Tedy alespoň pokud se rozhodnete importovat uloženou pozici z jedničky. Pokud ovšem máte tu možnost, rozhodně ji využijte, budete šokováni tím, jak neskutečně plynule na sebe obě hry navazují.

Pokud jste si náhodou nechali jedničku ujít (což je skutečně velká chyba), pojďme se podívat, co že to vlastně ten Mass Effect je. Ve zkratce jde o hru, která splňuje všechna kritéria k tomu, aby byla přijata na pomyslný Olymp RPG žánru (a vlastně všech žánrů, ale o tom až dále) – vývojáři dokázali vytvořit komplexní (a komplikovaný) vesmír, do nějž umístili do hloubky propracované postavy různých ras, jejichž příběh s brilancí hodnou mistrů svého oboru (což bezpochyby BioWare jsou) předkládají po malých soustech lačným hráčům. A zdaleka ještě nejsou u konce, ba naopak. Pokud jste si mysleli, že temný vesmír, zkoumaný vámi a vašimi dvěma spoluhráči, jehož prozkoumávání zahajujete z vesmírné lodi Citadella, nemůže být zvrácenější a temnější, tak jste se hluboce mýlili. BioWare jako by se inspirovali sami u sebe a v duchu svého geniálního díla Dragon Age: Origins se rozhodly pojmout Mass Effect II ještě dospěleji, temněji a vážněji. Pokud se vám zdály postavy propracované lépe, než v kdejakém románu, budete překvapeni tím, že nyní je poznáte ještě hlouběji.

Přesto se nemusíte bát, že vás bude Mass Effect II nudit sáhodlouhými dialogy. Výprava je jednou z nejsilnějších stránek vývojářů z BioWare, což ostatně dokazují i jejich další projekty. Mass Effect II je navíc o poznání akčnější než jednička a příběh je hráči podáván doslova na stříbrném podnosu v průběhu strhující zábavy. Díky vylepšené umělé inteligenci se v akci můžete plně spolehnout na taktické schopnosti svých počítačem řízených spoluhráčů a soustředit se jen a pouze na svou postavu. Díky velmi dobře zvládnutému systému udělování rozkazů si na začátku každé přestřelky rychle ujasníte strategii a pak už se můžete po hlavě vrhnout do akce.

Zde je nutné vyzdvihnout kvalitně zpracovanému krycímu a mířícímu asistentu, čeká vás tak mimo jiné efektní ustřelování končetin. Na okamžik ještě zpět k týmové strategii – hledání vhodných parťáků do boje je zasvěcena velká část Mass Effect II a na správně sestaveném týmu závisí přežití jednotlivce i celé skupinky. K dispozici jsou vám nejen klasické zbraně, ale i takzvané biotické schopnosti, což je jakási tajemství zbavená magie, jež příjemně zpestřuje boje i postup lokacemi.

Možnosti pilování strategie jsou tak opravdu široké a navíc nelze proti každému protivníku použít stejnou taktiku. Zkrátka, akce je v této primárně dialogové hře zvládnuta naprosto bravurně, snad lépe než v některý rádoby nadupaných akčních řežích.

Přesto jde jen o jednu z komponent této mimořádně komplexní a složité hry. V Mass Effect II máte takřka neomezené možnosti a pocit svobody, který ve vás vyvolá možnost svévolně cestovat galaxií, je snad ještě mocnější než u pravděpodobně nejznámějšího „simulátoru života“, série GTA. Pokud se totiž o některém titulu dá s čistým svědomím říci, že jde o naprosto nelineární hru, je to bezesporu Mass Effect II. Rozhodnutí, zda se povezete po povrchu hlavní dějové linie, nebo pečlivě prolezete každý sebešpinavější kout zkorumpovaného světa, nechávají tvůrci zcela a jen na hráči, což se hned tak nevidí.

Co ale vyvolá ještě větší úžas je fakt, že vy to skutečně budete dělat. Skutečně budete dychtivě zkoumat vše, co vám hra nabídne, abyste vytěžili z herního zážitku naprosté maximum. Všechny úkoly, od těch hlavních až po ty nejdrobnější jsou malými střípky příběhové skládanky, která působí jako magnet a nedá vám spát.

Tvůrci si zkrátka s vámi hrají a to s takovou lehkostí, že si to mnohokrát ani neuvědomíte. Mimo jiné taky díky tomu, jak uvěřitelně Mass Effect II působí. A není to jen zásluhou perfektní a osobité grafiky, která do detailu zpracovává gigantický herní svět. Taktéž animace postav jsou na úrovni hraného filmu, což se dá bezezbytku prohlásit i o skvělé muzice Jack Walla, která nejen že se s mistrovskou přesností přizpůsobuje situaci (což je u takto komplikované hry opravdu výkon hodný poklony), ale naprosto dokonale vystihuje nekonečnou hloubku a nešťastnou situaci vesmíru, v němž poletujete.

Ostatně na dokonalé řemeslné zpracování, od enginu po dubbing postav, jsme u této značky. Co říci závěrem? Mass Effect II je rozhodně přelomovou hrou, která se stane jednou z ikon herního světa této dekády. A pokud půjde třetí kvalitativně vzhůru v nastaveném tempu… no, pak se máme skutečně na co těšit.

Mass Effect II v eshopu TopHry.eu

• Mass Effect II (PC)
• Mass Effect II (XBOX360)

Podobnost s ukrajinským S.T.A.L.K.E.R je více než zřejmá, obě hry spojuje námět uzavřené společnosti s vlastními pravidly, mutace a radioaktivita. Jen Metro 2033 pojímá tyto nosné prvky poněkud jinak. Scénář hry je postaven na knižní předloze ruského spisovatele Dimitrije Glukovského.

Famózní grafika, perfektně podaný příběh, stavějící na dobrých základech netypického prostředí, výtečná atmosféra a dojem skutečně živoucího společenství s vlastními pravidly – to vše v sobě kombinuje ruský Metro 2033.

Příběh je zasazen do roku 2033, tedy přibližně dvacet let poté, co svět ochromila atomová válka. Protože je Moskevské metro největším protiatomovým krytem na světě, shromáždilo se v něm značné množství přeživších Rusů, kteří osídlili větší a zachovalejší z nespočetných stanic ruského metra. Časem se v podzemí Moskvy vyvinulo lidské společenství, které se muselo přizpůsobit polním podmínkám – výsledkem toho je specifický tržní model (jako platidlo zde slouží munice) a soubor nepsaných pravidel, která zdejší komunita ctí.

Ti, kteří se nestihli dostat do bezpečí metra, v důsledku mocného ozáření zmutovali do podoby krvelačných potvor. V tomto okamžiku je už hlavní zápletka Metro 2033 asi všem jasná – na jedné straně přeživší lidé, disponující omezenými zásobami všeho, od potravin po střelivo, na straně druhé zmutované bestie, vybavené schopností telepatie. Ačkoliv je námět poměrně neoriginální a skoro až primitivní, Metro 2033 je nad očekávání dobrá hra.

Vděčí za to jednak úžasné atmosféře, jednak perfektnímu a detailně propracovanému prostředí a v neposlední řadě živoucímu společenství mnoha odlišných charakterů, kteří se spolu musí naučit vycházet, pokud chtějí přežít v krajně nepřátelském prostředí. Nepřipomíná vám to něco? Ano, samozřejmě opět S.T.A.L.K.E.R. Tvůrci této ukrajinské akční hry se dokonce přímo podíleli na vývoji Metro 2033 a jejich rukopis je znát především na oné hutné atmosféře podzemního světa.

Těžko říci, čemu přesně za ni Metro 2033 vděčí. Jistě je to zčásti díky neuvěřitelné grafice, která ždímá z herních konzolí a také PC (Metro 2033 stojí na DirectX 11) naprosté maximum, ale to by samo o sobě nestačilo. Přesto v okamžicích, kdy za slabé záře baterky (kterou navíc musíte nabíjet) procházíte potemnělými a zdánlivě opuštěnými tunely ruské podzemky, máte srdce až v krku a čekáte, ze kterého stínu se vynoří mutací stižený spoluobčan. Či spíše spoluobčané, protože bestie v Metro 2033 mají tendenci útočit v početných skupinkách.

A protože se vy, jakožto Arťom, mladý odchovanec podzemních lidí, budete v neosídlených tunelech pohybovat nezdravě často, budete potřebovat skutečně pevné nervy. Metro 2033 je atmosférickou hrou se vším všudy a nečekejte, že se v kůži supervojáka prostřílíte z jednoho konce mapy na druhý. Protože lidé sídlí v tunelech již okolo dvaceti let, nemají ničeho nazbyt a vy se budete muset hlavně z počátku potýkat s havarijním stavem své výzbroje a výstroje. Z vlastní základny jste vysláni coby naděje svého lidu a máte za úkol vydat se na strastiplnou cestu, na jejímž konci by mělo být něco, co zásadně zvrátí neudržitelnou situaci, v níž se ocitli desetitisíce lidí uvězněných pod Moskvou. Máte za úkol řídit se rozkazy jistého Lovce, jenž má údajně informace, které vám pomohou dostat se ke kýženému cíli. Důvodem, proč se na cestu vydáváte vy, a ne on sám, je vcelku prostý – jedině Arťom je schopný odolávat telepatickým útokům mutantů.

V průběhu putování narazíte na spoustu jiných lidí, které zoufalství nebo touha po dobrodružství vyhnala z jejich domovské stanice, a pokud budete mít štěstí, mohou se k vám připojit, pomoci v boji a poreferovat o situaci v části metra, kterou mají zmapovanou. Ne všude se totiž dočkáte vřelého přivítání – nedostatek potravin a ponorková nemoc způsobila, že se obyvatelé jednotlivých stanic postavili proti sobě.

Ve spřátelených stanicích si naopak můžete vylepšit nebo rozšířit vybavení, které postupně degraduje až na samou mez použitelnosti. V průběhu hraní se dokonce podíváte i ven z metra, do ulic zdevastované Moskvy. Protože je okolí stále silně zamořeno, jste nuceni používat plynovou masku, která nejenže nevydrží věčně (filtry v ní se rychle zanášejí, proto musíte pozorně sledovat hodinky na Arťomově zápěstí), ale při vyšší zátěži se její průzor mlží a okamžitě zamrzá, což zhoršuje viditelnost.

V případě, že se vám nepodaří vyhnout se přímé konfrontaci s nepřítelem, ať už lidským či zmutovaným (což je mimochodem velmi pravděpodobné, protože lidé vymýšlejí improvizované pasti a jsou, stejně jako mutanti, vnímavý ke změnám v jejich okolí), budete mít plné ruce práce s tím sledovat nepřátele, hodinky a současně přebíjet zbraň.

Co říci závěrem? Metro 2033 je rozhodně hra, kterou byste si neměli nechat ujít, zvlášť pokud jste si zamilovali S.T.A.L.E.R sérii. Vyniká jak po stránce grafické, tak výpravou příběhu, netuctovým a úžasně propracovaným herním světem, realisticky žijícími nehratelnými postavami a spoustou dalších detailů, které tvoří neuvěřitelně impresivní dojem, jenž ve vás Metro 2033 zanechá.

Metro 2033 v eshopu TopHry.eu

• Metro 2033 (PC)
• Metro 2033 (PS3)
• Metro 2033 (XBOX360)

Perfektní hratelnost, množství vtipných a promyšlených detailů, rozmanité způsoby likvidace protivníků, moc povedená grafika a samozřejmě netuctový koncept kooperační akce dělají z Army of Two II: The 40th Day to, co je. Skvělou hru!

Původní Army of Two vzbudila rozruch ještě před svým vydáním, protože její tvůrci od počátku proklamovali, že půjde o kooperativní akci a těch je mezi dnešními hrami skutečně pomálu. V podstatě si dnes můžete vybrat mezi singleplayerem a nebo multiplayerem, avšak ani v jednom režimu si skutečné kooperace příliš neužijete. Multiplayerové akce jsou totiž v drtivé většině koncipovány jako týmové a na spolupráci dvou jedinců v nich nebývá prostor, přestože tato herní taktika má bezesporu své kouzlo. Jednou ze světlých výjimek je výborná hra Keane and Lynch a samozřejmě také Army of Two II s podtitulem The 40th Day.

Zatímco v prvním Army of Two jste se podívali snad do všech koutů světa (tedy přinejmenším do těch, kde bylo potřeba radikálně řešit nastalou situaci), v Army of Two II: The 40th Day vás žádné cestování nečeká. Celá kampaň se odehrává v exotickém a krásném Čínském městě Šanghaji. Tedy teď už spíše jen exotickém, protože krásným město dlouho nezůstane. Naopak, po vašem příjezdu už z něj zbývají pouze doutnající trosky a na první pohled je vidět, že si někdo dal pořádnou práci s tím, aby zde nezůstal kámen na kameni. A vy máte v roli jednoho z dvojice Salem-Rios, svalnatých pořízků, kteří si už spolu prošli nejednou bitvou, za úkol přijít na to, kdo za útokem stojí.

Přestože se ruiny města zdají na první pohled poněkud monotónní, oblíbí si je zejména příznivci taktičtějšího způsobu boje, neboť v Army of Two II: The 40th Day se v jako jedné z mála her dají najít skutečně logicky umístěná a uvěřitelná místa ke krytí. Je sice fakt, že pro tvůrce asi nebyl velký problém tato útočiště do rozstřílených ulic zakomponovat, nicméně to nic neubírá faktu, že máte při hraní dobrý pocit ze skutečně reálně působícího prostředí. A to neplatí jen o troskách betonu, ale i o uspořádání města (teď tedy spíše o uspořádání zbytků jeho základů). Ovšem nese to s sebou i jeden poměrně velký problém – nepřítel, o němž prakticky nic nevíte, vás rozhodně nehodlá nechat projít jen tak a na poměrně volném prostranství jste velmi snadnými cíli jeho dost brutálních zbraní. A ocitnout se pod palbou protitankových raket skutečně není žádný med.

Naštěstí ani jeden z obou hrdinů není žádný zelenáč a s podobnými situacemi si dvojice herních postav poradí poměrně lehce. Opravdu skvělý kooperační systém z jedničky se v Army of Two II: The 40th Day nijak výrazně nezměnil, což je ovšem dobře. I v druhém díle Army of Two se s živým kolegou můžete spojit buď online, nebo si hrou projít přes vertikálně rozdělený monitor (přestože toto řešení nevypadá jako nejšťastnější, je až překvapivě funkční, zejména u monitorů s poměrem stran 16:9 či 16:10). Vzájemné krytí, kombinace schopností obou hrdinů a především dvojitá palebná síla se vzhledem k rozsáhlosti a ploše bitevních map velice cení. Takřka geniální a přitom naprosto primitivní je systém přelévání zájmu nepřátel, kdy se postupně celá četa protivníka začne soustředit na aktuálně střílejícího hráče a díky tomu se ten druhý může nepozorován přesunout na vhodnější pozici. Nejenže vám dává prostor pro určité taktizování, ale hodně také přidává na záživnosti větším přestřelkám. Přestože opět nastanou momenty, kdy budete muset postupovat odděleně, většinu herní doby stráví spoluhráči bok po boku, s občasnou asistencí počítačem řízeného vojáka.

Pokud náhodou neseženete vhodného živého parťáka, lze si samozřejmě Army of Two II: The 40th Day vychutnat i po boku počítačem řízeného spoluhráče a v žádném případě se nemusíte bát nějaké frustrace z „tupého“ chování vašeho spolubojovníka. Částečně jej můžete usměrňovat pomocí trojice taktických příkazů, o jeho poloze vás opět informuje sada specifických ikon a navíc je umělá inteligence v této hře na velmi slušné úrovni a v některých lokacích se dokonce může stát, že bude mít váš nehratelný kolega díky „znalosti terénu“ navrch. Zejména se jedná o spletité mapy, mezi něž patří třeba Šanghajská zoologická zahrada či přilehlý park, nebo třeba komplikované zbořeniny velkých nákupních galerií. Zde se při troše invence a hledání dá nalézt vedlejší cesta či zkratka, která může usnadnit průchod lokací nebo umožnit vpád nepříteli do zad, což se zejména při početní převaze dost vyplatí. Army of Two II: The 40th Day logicky tyto malé zlehčováky docela umně maskuje a je klidně možné, že si jich ani nevšimnete.

Pakliže jich však dokážete využít, získáte převahu a možnost naplno prozkoumat všechny možnosti eliminace nepřátel, které jsou v Army of Two II: The 40th Day ještě zábavnější a rozsáhlejší než v jedničce. Pokud narazíte na dvojici stráží, nabízí se logicky možnost dopravit oba současně, známá již z jedničky. Ale dvojka jde mnohem dále a kromě tichého kosení pomocí nových zbraní s tlumičem přináší i možnost ušít na nepřítele boudu. Když jeden ze dvou vojáků vkráčí do středu bitevního pole s rukama nad hlavou a křičí na nepřátele, aby nestříleli, že patří k nim, druhý začne na odkryté protivníky pálit z krytu a kamarád v zádech nepřítele samozřejmě nezůstává pozadu.

A to zdaleka není vše. Pokud narazíte na poflakující se skupinku nepřátel (či na stráž hlídající rukojmí), dostává se vám do rukou další možnost efektní a úsporné likvidace. Díky GPS, již mají oba z dvojice vojáků integrovanou do helmy, zjistíte nejen polohu nepřátel, ale i jejich hodnosti. A k čemu to? Pokud se vám podaří odpravit nebo alespoň znehybnit velitele jednotky (nejvyšší šarži), zbytek dá poslušně ruce vzhůru a pak není nic snazšího, než je popravit nebo svázat. Za osvobozování rukojmích vás samozřejmě čekají příjemné bonusy, mnoho použitelného vybavení se také nachází v hlídaných pancéřovaných bednách. Za peníze z misí svou výzbroj a výstroj dále šperkujete a tím se stáváte stále suverénnějšími pány bojiště. Nabídka doplňků zahrnuje i několik stylových kousků, jako šroubovák, použitelný místo bajonetu.

Graficky je Army of Two II: The 40th Day na výši a ani co se týče celkového provedení hry, není si na co stěžovat. Když k tomu připočteme skvělou hratelnost, která se snad oproti už tak skvělé jedničce ještě zlepšila, množství vtipných detailů a především nevšední zážitek z kooperace na bitevním poli, je jasné, že máme co dělat s titulem, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co letošní rok v oblasti herních novinek přináší.

Army of Two II: The 40th Day v eshopu TopHry.eu

• Army of Two II: The 40th Day (XBOX360))
• Army of Two II: The 40th Day (PS3)
• Army of Two II: The 40th Day (PSP)

Bioshock II je z těch her, které nepotřebují přinášet takřka nic nového, protože jim zkrátka stačí čerpat z původní hry. Dalšími podobnými kousky jsou například rovněž výtečná série S.T.A.L.K.E.R. či God of War. Všechny tyto hry mají společnou jednu věc, a tou je velice vysoká kvalita a „výtěžnost“ původní hry. U všech těchto sérií se jejich pokračování obešla bez významnějších inovací a spokojila se s pilováním stávajícího nosného konceptu, a přesto se stále jedná o výborné hry. Stejnou cestou se rozhodli jít i tvůrci Bioshock II a teď již můžeme s určitostí říci, že jim to vyšlo.

Minimálně stejně dobrý jako původní díl, ze kterého tak bohatě čerpá, a přesto natolik jiný, aby stálo za to si ho koupit – Bioshock II.

V původním Bioshock jsme se podívali coby náhodný návštěvník do utopického podmořského světa Rapture, vytvořeného výkvětem lidského intelektu. Přední světoví vědci a umělci si toužili stvořit vlastní svět, v němž nebudou obtěžováni malostí plebsu, jinak brzdícího jejich tvořivost. A jak už to tak bývá, pýcha předchází pád, a ani v případě podvodního projektu tomu nebylo jinak. Vědci, opojení novou možností manipulovat s DNA, kdy se mohl obyčejný člověk za pomoci jisté drogy naučit několika kouzlům (ano, to jsou ony schopnosti, které vědci nazývají „plasmidy“), se stanou obětí vlastní ctižádosti a jejich výtvory, ať již na biologickém, či mechanickém základě, se jim v zápětí vymknou z rukou a převezmou vládu nad podmořským světem.

V Bioshock II se vracíte do světa Rapture, avšak tentokrát v poněkud jiném postavení. Zatímco minule jste se zde ocitli omylem a bázlivě se kryli v každém stínu a modlili se, abyste nenarazili na největší hrozbu podmořského světa, v Bioshock II se vtělíte do své bývalé noční můry – obrovského a neuvěřitelně silného tvora/stroje, zvaného Big Daddy. Tento mechanický likvidátor tvoří nerozlučnou dvojici s malou holčičkou, takzvanou Little Sister, která mu pomáhá jako sběračka Adamu, oné zmiňované drogy. První úkol po příjezdu do podmořského města je tedy jasný – obstarat si svou holčičku.

Teprve potom nastává to pravé herní peklo. Vaše Little Sister vás sice neomylně povede k dalšímu mrtvému tělu, které může, ale také nemusí obsahovat Adam, pro který vás poslal váš nový průvodce, vlastník podniku na výrobu plasmidů, Sinclair. Ten vás bude provázet pouze coby hlas v rádiu a čas od času udělovat zpřesňující instrukce. Cílem vaší akce e nasbírat dostatečné množství Adamu k tomu, aby bylo možné ohnivým plasmidem rozpustit ledový blok, který se rozkládá přímo uprostřed hlavní dopravní tepny světa Rapture a ztěžuje tak lidem znovuzískávání kontroly nad městem.

Ovšem můžete si být jisti, že u žádného z hledaných těl nebudete sami. Původní obyvatelé Rapture, nyní poněkud pozměnění mutací, na vás útočí ze všech stran a všemi způsoby. Tito kdysi lidé jsou na Adamu závislí a bez jeho dávky se ocitají na prahu smrti, není tedy divu, že se rvou, jako by neměli co ztratit.

Naštěstí coby Big Daddy rozhodně nejste bezbranní. Právě naopak. Big Daddy doznal v Bioshock II několika vylepšení a je nyní ještě smrtonosnější než kdy dřív. Přibyla mu jakási odpalovací věž, z níž vylétají miniaturní samostatné střílny, jejichž rozmístěním po okolí si ušetříte moment překvapení ze strany nepřátel. Další novou vychytávkou je možnost používat plasmidy a fyzické zbraně současně. A kombinace Big Daddyho vrtáku a útoku energií plasmidu je skutečně velkolepá.

Navíc je tu opět možnost využít jinak vám škodícího bezpečnostního systému světa Rapture ve váš prospěch. Díky jakýmsi elektronickým šipkám můžete přinutit bezpečnostní kamery, které jinak spouštějí poplach pokaždé, když se objevíte v záběru, aby pracovali pro vás a naopak hlásili přítomnost nepřátel a povolávali do zbraně strážce pořádku z dob, kdy ještě Rapture řídili lidé. Ovládnutí kamery je opět zajištěno minihrou, která je ovšem mnohem méně náročná (nebo frustrující, chcete-li), než v původním Bioschock. Právě k ní se totiž vztahovaly výtky nejčastěji.

Celkově tak máte v Bioshock II mnohem větší možnosti taktizovat než v jedničce. Stále se sice jedná především o akční řež, která je opepřená nově nabitou brutální silou, avšak nad herním světem teď máte mnohem větší kontrolu než dříve, kdy jste se cítili jako pramálo vítaný návštěvník či spíše štvaná zvěř.

Jinak ale zůstalo ze hry zachováno vše dobré, a to se týče znovu především ztvárnění světa Rapture. Ten je pořád velice impresivní, ikdyž původního dílu znalí hráči nebudou vystaveni stejnému šoku jako v původním Bioshock. Přesto je ale Rapture i v Bioshock II okouzlující a všudypřítomná zkáza mnohaleté práce stovek lidí je ztvárněna brilantně. Stejně tak pořád baví unikátní akustika podvodního světa a kroky či dunění, ozývající se neznámo odkud vás bude pořádně znejišťovat.

Bioshock II je celkově velmi atmosférickou hrou a třeba setkání s podmořskými dorostenkami, takzvanými Big Sisters, je velmi záživné. Praskající lampy, stíny na stěnách a dramatická hudba vyvolávají atmosféru, která by se dala krájet.

Stejně věrně jsou zprostředkována i morální dilemata, především tedy co se vašeho přístupu k malým holčičkám týče. Protože počet těl v jedné lokalitě je dost omezený a delší přesuny jsou co do množství nepřátel opravdu náročné, začne vám v hlavě hlodat myšlenka, zda by nebylo snazší zbavit se stávající holčičky, o niž se jinak musíte stále starat. Pokud si se svým svědomím hlavu nelámete, je pro vás volba jasná a navíc získáte o něco víc Adamu. Avšak musíte počítat s tím, že získat další holčičku od jiného Big Daddy také nebude snadné.

Skvělý herní svět, morální dilemata, ostré kontrasty mezi tím, co v Rapture nacházíte, to všechno jsou dobré prvky, které zůstaly zachovány z původního Bioshock. Když k tomu připočtete ještě vyšší míru akce, zábavnost pobytu v těle Big Daddyho a ještě o chlup lepší grafiku Bioshock II, dojdete k závěru, že je tato hra důstojným nástupcem prvního dílu a v některých ohledech ji snad dokonce překonává – a to už je co říci.

Bioshock II v eshopu TopHry.eu

• Bioshock II (PC)
• Bioshock II (PS3)
• Bioshock II (XBOX360)

Zakončení série přesně takové, jaké má být – velkolepé. Této hře nelze vytknout naprosto nic, snad s vyjímkou toho, že se jedná o poslední díl. Ve všem ostatním je naprosto skvělá a kdo si ji nezahraje, okrádá se o neopakovatelný herní zážitek. God of War III!

Nový God of War III se vůbec nesnaží o nějaké změny či překopávání původního konceptu. Tvůrci totiž naštěstí poznali, že by to byla veliká chyba, a tak se zřejmě poslední díl série nese v naprosto stejném duchu jako jeho předchůdci a namísto zavádění novinek jen piluje aspekty předchozích dvou dílů. A že má na čem stavět.

Znovu se tedy shledáváme se starým známým hrdinou Kratosem, válečníkem, bývalým bohem války a věčně vzteklým mstitelem, jemuž se už prostě zajedlo nečinně přihlížet tomu, jak si osud pohrává s ním a jeho blízkými, a který se nenechá zastavit ničím a nikým, ani samotným božstvem Olympu. Tedy především jimi ne, což ostatně dokázal v předchozích dvou dílech, kdy si podal právě dva z Řeckých bohů. Hora svalů pokrytá divokým tetováním a vyzbrojená hrozivými nástroji za sebou na své pouti nechává hektolitry krve a vypálené antické chrámy – a to doslova. Stejně jako předchozí dva díly je i God of War III především zběsilá řež, v níž většinu času rozmělňujete na drobno všechny okolo, a to nesmírně efektním a zábavným (pokud se tento přívlastek dá použít při zmínce masové vraždy)způsobem, který se navíc v průběhu hraní stále vylepšuje v závislosti na vašich preferencích pomocí dobře vyváženého systému bodů.

A je přitom jedno, zda se jedná o prosté měšťany nebo vyslance pekla – ikdyž těch druhých by mělo být více, zvlášť teď, když se Kratos rozhodl atakovat doslova post nejvyšší. V God of War III totiž nebude vaším cílem nic menšího než trůn samotného vládce všeho božstva, Dia. Je jasné, že se Zeus svého místa jen tak nevzdá a bude proti vám bojovat všemi způsoby.

K monstrům z předešlých dílů série přidává God of War III dalších několik novinek a výsledný repertoár protivníků je tak opravdu působivý. Přitom jsou jejich schopnosti velice individuální a na každého z nich platí trochu jiná taktika, takže se v žádném případě nejedná o další tupou rubačku, kde si vystačíte s mačkáním tlačítka pro atak. Právě naopak, God of War III vám bude, hlavně z počátku, slušně sukovat prsty na obou rukou. Tedy alespoň do chvíle, než si za jakési krvavé body, získané za co nejefektnější pobíjení protivníků, zakoupíte vylepšení některé z Kratosových schopností. A věřte, že právě tento jednoduchý RPG systém bude tím hlavním, co vás bude v průběhu celé hry nutit vymýšlet co nejšílenější kombinace bojových komb.

Odměnou za to bude skoro geometrickou řadou rostoucí nabídka útočných kombinací vašeho hrdiny. Když k tomu připočtete ještě několik kouzel, kterými se umí Kratos ohánět i v God of War III a která se dají kombinovat se zbraňovými útoku, dostanete neskutečné kvantum rozličných způsobů, jakými někoho připravit o život.

A přitom si to díky skvěle zvládnutému ovládání ani neuvědomíte. Zkrátka budete intuitivně kombinovat útoky, které znáte již ze začátku hry a God of War III je nenápadným způsobem spojí do šíleného víru čepelí. Navíc jsou speciální komba zobrazovaná na obrazovce, nově také podle toho, kde se které tlačítko fyzicky nachází na ovladači. Zkušeným matadorům to nevadí a nováčkům či příležitostným hráčům ušetří nejedno mrsknutí ovladačem o zem.

Především při boji s bossy, kteří jsou ještě monstróznější než kdy dříve a je jich také více. Herkules, Hádes nebo třeba gigantický titán Kronos jsou jednou z příčin velice četných „WOW“ momentů, jichž zažijete v God of War III skutečně požehnaně. Svou zásluhu na tom má i samotný herní svět, který je v každém díle série ještě o kousek velkolepější a propracovanější. Leveldesign je takřka geniální, prostředí se mění tak rychle, že prostě nemá šanci začít nudit a co je nejlepší, každý další úsek úchvatného antického světa vypadá ještě lépe než ten předchozí. Navíc vás God of War III pravidelně navnadí k dalšímu postupu hrou při výhledech na planinu, na níž zuří boj stvoření, jejichž velikost se prostě vymyká lidskému chápání, a vy tak nějak od začátku tušíte, že právě proti nim se v samém závěru postavíte.

Přitom se v každém levelu setkáte s alespoň jednou logickou hádankou či kombinační překážkou, které sice nejsou nijak složité, ale dají vám na chvíli vydechnout, což se při zhruba desetihodinovém řádění občas hodí. Navíc zde dostanete prostor procvičit si hopsání ve vertikální rovině, které upotřebíte především v druhé polovině God of War III.

Na závěr jsem si tradičně nechal hodnocení grafiky. Jak jste mohli poznat z obrovské koncentrace superlativů na řádcích výše, God of War III je jednou z nejlépe vypadajících her současnosti a je až neuvěřitelné, co dokáže vyždímat z hardwaru konzole PlayStation 3. Zvlášť, když si uvědomíte, že naprosto stejně detailně jsou díky Full HD rozlišení propracování vaši soupeři, Kratos, ale i monstra pohybující se kdesi v dáli při obzoru.

Co říci závěrem? Asi jen to, že pokud vlastníte konzoli PlayStation 3, byl by hřích nechat si tuto superskvělou hru ujít, a naopak, pokud jste si zahráli alespoň jeden z předchozích dílů God of War, měli byste začít o koupi PlayStation 3 uvažovat.

God Of War III v eshopu TopHry.eu

• God Of War III (PS3)

Se sérií Batman se to má stejně jako třeba se StarWars. Mnoho tvůrců snad všech odvětví zábavního průmyslu se snaží těžit z její popularity, ovšem výsledek je často pod očekávání a skončí v propadlišti dějin. To ovšem Batman: Arkham Asylum rozhodně nehrozí – vlastnit tuto hru je povinností pro fanoušky komiksu a rovněž pro všechny, kteří se při hraní chtějí královsky pobavit. To právě dokáže nový Batman skvěle.

Geniální mix mnoha žánrů, ve kterém si každý typ hráče přijde na svoje. Výborná hratelnost a zábava na poměrně dlouhou dobu nejen pro fanoušky netopýřího muže – Batman: Arkham Asylum

Batman: Arkham Asylum tak trochu vybočuje ze zajetých kolejí, neboť hráči se tentokrát nepodívají do jeho obvyklého působiště, tedy korupcí a zločinem sžíraného Gotham City, nýbrž do psychiatrické léčebny Arkham Asylum a několika přilehlých lokací. Tam není zavřený nikdo jiný, než Batmanův starý známý Joker (tedy ústřední padouch z posledního netopýřího filmu The Dark Knight z roku 2008). Zločinec, který své jméno získal podle výstředního líčení a zvráceného smyslu pro humor, má však plán na pomstu a v jeho vykonání mu nezabrání ani mříže jeho cely, ani personál léčebny.

Z toho ostatně poté, co se Joker za pomoci své bývalé psychiatričky, která zřejmě podlehne kouzlu jeho pokřivené osobnosti, osvobodí z cely, zbude pár vystrašených chlápků, třesoucích se pod stoly ve svých kancelářích. Spolu s doktorkou, nyní vystupující jako Harley Quinn, osvobodí a zmanipuluje další šílence zavřené v celách léčebny a rozpoutá opravdové peklo. A jak už to tak bývá, do bezútěšné situace se musí vložit Batman osobně, aby zjednal pořádek.

A udělá to přesně tak, jak jsme zvyklí. Vývojáři brilantně zachytili kouzlo Batmanova vystupování, v němž se mísí efektní a ohlušující vpády doprostřed místnosti s tichým plížením ve stínech. Oba tyto prvky jsou ve hře skvěle vyváženy a střídají se přesně v okamžicích, kdy hrozí, že by se hráč mohl začít nudit. Optimálně je nastavena také obtížnost. Zatímco s jedním či dvěma nepřáteli si v mnoha bojových uměních zdatný Batman poradí hravě, vrazit do místnosti okupované větší ozbrojenou skupinkou je hazard se životem.

A protože zorientovat se v potemnělých chodbách blázince není nic snadného, přichází na řadu jedna z nejstylovějších Batmanových vychytávek, které v Batman: Arkham Asylum najdeme, detektivní mód. Ten vám pomůže nalézt vhodnou skrýš (například obligátní sochy či chrliče, ale třeba i poklop v podlaze či temný kout místnosti), z jejíhož bezpečí můžete tiše vpadnout nepříteli do zad, ale navíc umožňuje vidět skrze zdi a detekovat ozbrojené i neozbrojené zločince, skryté ve vedlejší místnosti. A buďte si jisti, že bez této vychytávky se neobejdete.

Stejně potřebný je i mód pro vyšetřování. Batman se totiž ve hře, stejně jako ve filmech či komiksech, pokouší sbírat stopy a důkazy, jako nedopalky cigaret, krev nebo otisky prstů. Tyto vodítka jsou někdy skryty tak dobře, že se bez pomůcky, která jasně ohraničí místnost či zeď, kde stopu najdete, zkrátka nehnete z místa. Analýza každé jednotlivé stopy vás posunuje dopředu v rozmotávání příběhu a dává hráči pocit, že se děje hry skutečně bezprostředně účastní.

Jak jsem zmínil v úvodu, Batman by nebyl tím, čím je, bez bohatého arsenálu více či méně podivných zbraní a „udělátek“. Zde také nechybí nic z toho, co zná každý fanoušek série, snad až na Batmobil, který by uvnitř budovy asi příliš využití nenašel. Ovšem o vrhacího netopýra, vystřelovací kotvu, detektor alarmu či plastickou trhavinu k ničení zdi samozřejmě nepřijdete. Všechno vybavení se dá skvěle kombinovat a volba konkrétní zbraně vyžaduje dávku přemýšlení, což Batman: Arkham Asylum ještě přidává na reálnosti.

Kromě likvidace z dálky si užijete i kontaktní souboje, pro které je připravena řada komb. Zpestření v podobě bossů, kteří vyžadují pečlivěji naplánovanou taktiku, velice potěší a jsou opravdu zábavné. Navíc se na Batmana kličkujícího a kopajícího do všeho kolem sebe velmi dobře dívá, grafika Batman: Arkham Asylum je opravdu na výši a skoro připomíná film.

Do hry se podařilo tvůrcům úspěšně zakomponovat i systém vylepšování postavy, zábavné dialogy a promyšlené hádanky, které k Batmanovi patří. Batman: Arkham Asylum je zkrátka hra, které propadnete.

Batman: Arkham Asylum v eshopu TopHry.eu

• Batman: Arkham Asylum (PC)
• Batman: Arkham Asylum (PS3)
• Batman: Arkham Asylum (XBOX360)
• Batman: Arkham Asylum Collectors (PS3)

Neuvěřitelně perfekcionisticky zpracovaný podmořský svět s inteligentními nepřátely, nelineárním příběhem a variabilními zbraněmi, skýtající zábavu na slušnou dobu – Bioshock

Ve hře Bioshock hráč zavítá do podmořského světa, který se nachází kdesi na dně Atlantiku a byl vytvořen nejpřednějšími vědci, filosofy, lékaři a dalšími „hlavouny“, kteří se ve své pošetilosti pokusili realizovat utopickou vizi dokonalého světa, v němž žijí jen géniové, kteří tak nejsou plebejci brzděni v duševním rozletu. Bohužel se projekt vzápětí zvrhnul v mocenské spory, které se vedou v prostředí plném mutacemi a experimenty poznačených zrůd a snad ještě horších mechanických tvorů, kteří se vymknuli kontrole. Do této nezáviděníhodné situace jste uvrženi vy, coby přeživší z letecké havárie nad Atlantikem.

Zpracování fantastického podmořského města patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo ve hrách realizováno, a za perfekcionismus, s jakým k jeho vytváření tvůrci přistoupili, jistě zaslouží uznání. Stejně tak je skvěle zachycen upadající lesk pomalu ale jistě ničeného rozháraného světa. Celkový dojem naprosto kompaktního prostředí dává Bioshocku nevšední atmosféru, která hráče přiková k židli na mnoho a mnoho hodin hraní a v prvních momentech bude hltat skutečně každý z předmětů, které se tak skvěle „nahodile“ povalují kolem, a poběží za každým zvukem, který se z hlubin zdánlivě pustého světa ozve.

Navzdory takto fantastické propracovanosti není Bioshock zdaleka jen lineární akcí, což bohužel bývá často daní za detailní zpracování herního prostředí. Bioshock nabízí možnost vývoje vaší postavy a každý z problémů, před které vás hra postaví, má několik řešení. Výbornou zábavou je likvidace útočících mutantů, při níž nejste limitování použitím konvenčních palných zbraní – jste přece ve světě geniálních vynálezců a tak vás futuristická zbraň vysílající elektrické výboje či proud plamenů nemůže překvapit. Dostanete tak možnost v praxi si ověřit tvrzení o elektrické vodivosti mořské vody či nízké hustotě oleje, který na ní plave, čímž zároveň proklepnete výtečný fyzikální engine. Tyto velmi efektivní (a zároveň neméně efektní) způsoby likvidace nepřátel vás nepřestanou bavit také proto, že se vaše schopnosti s časem zlepšují. Navíc se jednotlivé schopnosti dají navzájem variabilně propojovat.

Díky pokročilé umělé inteligenci nepřátel nehrozí, že by vám slepě nabíhali do rány. Navíc každý z nich má jinou strategii a někdy se vám bude třeba snažit vyhnout. Existuje dokonce možnost získat si někoho z nepřátel na svou stranu, nebo je poštvat proti sobě. Velmi originální je způsob získávání informací o protivnících – pořizujete si jejich fotografie. Přitom množství získaných informací závisí na kvalitě a množství snímků.

Postavy jsou detailně zpracované, ostatně jako celý svět Bioshocku, který je na vysoké grafické úrovni. Skvěle zvolená hudba podtrhuje stísněnou atmosféru světa na samém dně oceánu.

Atraktivitě Bioshocku nahrává i to, že příběh může vyústit do jednoho ze dvou rozličných konců, a tak si mnoho hráčů těch uběhlých 25 hodin zábavy, které Bioshock nabízí, rádo zopakuje.

Bioshock v eshopu TopHry.eu

• Bioshock (PC)
• Bioshock (PS3)
• Bioshock (XBOX360)
• Bioshock Collectors Edition (XBOX360)

Po jeho vydání musel celý herní svět uznat, že tito prorokové měli pravdu – Dragon Age: Origins začalo sbírat všemožná ocenění po celém světě a má zkrátka vše, co musí mít hra, aby se stala nesmrtelnou modlou svého žánru. A studio BioWare, které za jeho vývojem stojí, tak opět potvrdilo svou neotřesitelnou pozici jedničky ve vývoji RPG titulů. Pojďme společně poodhalit tajemství úspěchu nejlépe hodnocené hry roku 2009.

Mistrovské dílo od zkutečných mistrů RPG, geniálně kombinující osvědčenou klasiku s neotřelým přístupem. Naprosto věrně, precizně a dokonale zpracované od příběhu až po ozvučení. Hra, které prostě není co vytknout – Dragon Age: Origins!

Základem kvalitního RPG je kvalitní děj. U Dragon Age: Origins ovšem výraz kvalitní nemůže ani naznačit, co se povedlo scénáristům vytvořit. Kostra příběhu, která by sama o sobě vydala na několikasvazkové fantasy, není pevně daná a hráč příběh vytváří z velké části sám. A to velmi netradičním způsobem, a totiž při sestavování své herní postavy. Současně s její podobou totiž vytváří i její minulost a od toho se odvíjí další možnosti hrdiny ve hře a jeho postoj vůči jednotlivým herním postavám, událostem odehrávajícím se ve hře. Děje se tak pomocí krátkého pobytu v herním světě Ferelden, při němž vás hra konfrontuje s jednotlivými aspekty herního světa a na základě toho, jak se zachováte, se vytváří charakter vašeho hrdiny.

Tento nekonvenční přístup, nazvaný Origin Story, má samozřejmě obrovský potenciál a díky němu vám rozhodně nebude stačit dohrát Dragon Age: Origins pouze jedenkrát – a že i to bude pořádná fuška. Herní doba se u takovýchto titulů počítá na desítky hodin a Dragon Age: Origins samozřejmě není výjimkou.

A co budete celý ten čas dělat? Nemusíte mít strach, že byste se jen na okamžik nudili, hra vás zaměstná od první minuty a nedá vám vydechnout až do samého konce. Jak už to v RPG hrách bývá, už tak dost rozvrácený a temný svět plný rasových předsudků, prospěchářství, podlosti a zrady se snaží navíc násilím ovládnout nepřátelský zloduch. V Dragon Age: Origins je nazýván prostě Blight, neboli Zkáza, což je velice výstižné. To, co po něm zůstává, je skutečně dokonalý obraz zkázy.

Na vás leží břímě potencionálního spasitele světa, což samozřejmě klade velké nároky především na správnost vašeho rozhodování. A nebude to rozhodování lehké – hra vás mnohokrát postaví před morální dilema, kdy na jedné straně bude váš osobní prospěch a na druhé životy tisíců lidí. Dragon Age: Origins vám dá velkou svobodu v rozhodování a v žádném případě vás nebude vodit po naskriptovaných úsecích s předem danou pointou, což se sebou přináší samozřejmě i tu horší stránku volnosti, tedy že za své činy musíte nést odpovědnost. Pokud půjdete takříkajíc přes mrtvoly, nemůžete se divit, když se k vám vaši spojenci obrátí zády a nechají vás stát uprostřed bitevního pole samotného. A v takové chvíli už je pozdě na to vzít něco zpátky.

A když se tak stane, nezbude, než se spolehnout na svou oddanou družinu, kterou krom vaší postavy tvoří další čtyři zbojníci dle vašeho výběru. Boj je pojat naprosto mistrovsky a v Dragon Age: Origins vás bude bavit každý souboj, a to zejména díky svobodnému rozhodování o herní taktice. K dispozici máte systém Pause-and-Play, který můžete využít k vypracování taktiky před každou jednotlivou bitvou, nebo naopak jít do všech šarvátek přímo po hlavě. Vaši druhové vám budou zdatně sekundovat díky vypilované umělé inteligenci a nehrozí, že by se vám pletli do cesty. Ovšem i oni mají své potřeby a názory a může se tak stát, že pokud budou dlouhodobě nespokojeni s vaším jednáním či postupem ve hře, prostě odmítnou bojovat.

O obligátních záležitostech, jako je vylepšování postavy pomocí zkušenostních bodů, se není třeba příliš rozepisovat, neboť zde se nic revolučního neudálo a každý, kdo hrál nějaké RPG od BioWare ví, že tento systém v jejich hrách zkrátka funguje výtečně a není na něm co měnit. Stejně tak nehratelné charaktery jsou zpracovány výtečně, každá postava má svou psychologii a její jednání se pružně odvíjí od aktuální situace ve světě.

Ačkoliv grafika není u RPG titulů zdaleka to hlavní, i ona je výborná a to jak v modelování postav, tak v referování krajiny a měst, která vypadají skutečně „středověce špinavá“. Hudba je příjemná a dobře graduje a dubbing postav je také bez výhrad.

Dragon Age: Origins je zkrátka výtvorem mistrů svého řemesla, který neměl by chybět ve sbírce žádného fanouška RPG žánru, ale který kupodivu stejně dobře pobaví i hráče, kteří obyčejně RPG příliš nemusí.

Dragon Age: Origins v eshopu TopHry.eu

• Dragon Age: Origins (PC)
• Dragon Age: Origins (PS3)
• Dragon Age: Origins (XBOX 360)
• Dragon Age: Origins Collectors (PC)
• Dragon Age: Origins Collectors (PS3)
• Dragon Age: Origins Collectors (XBOX 360)

Když se na trhu v roce 2007 objevil původní Assassins Creed, vzbudil velké nadšení především u milovníků nejmodernějších herních technologií. Ti hru prohlašovali za dokonalou a rozplývali se nad všemožnými vychytávkami a možnostmi pokročilého enginu. Díky němu se vývojářům podařilo vytvořit okouzlující živoucí svět, v němž jste se coby profesionální zabiják mohli pohybovat doslova všemi směry a provádět efektní triky. Ostatní se však shodli na tom, že dojem, který Assassins Creed vyvolává, je opravdu krátkodobý a po pár hodinách hráče začne nudit stereotypnost prováděných činností.

Naposto precizní zpracování, skvělá hratelnost, úchvatný herní svět a minimálně 20 hodin hraní bez jediné minuty nudy – to je Assassins Creed II.

Tvůrci si tyto negativní ohlasy očividně vzali k srdci a tak Assassins Creed II vylepšuje vše, co se na původní hře vylepšit dalo. Přitom ovšem nepostrádá nic z toho, co bylo na prvním dílu dobré a díky čemu si získal takovou pozornost – neobvyklý námět tedy zůstal zachován. Opět se vypravíme do středověku, tentokrát však do Itálie, v níž na jednu stranu zuří stovky drobných válek a sporů mezi vládnoucími vrstvami a všemocnou církví, které intrikují a spolčují se, aby se v zápětí obrátily proti sobě, ovšem na straně druhé dochází k obrovskému rozkvětu kultury a lidského ducha. Děj Assassins Creed II se totiž odehrává o tři století později než příběh prvního dílu, tedy zhruba v 15. století, v období renesance. Do toho všeho je vržen hráč, tentokrát v kůži mladého šlechtice Ezia Auditoria de Firenze – ten si však svého šlechtického stavu neužívá dlouho, neboť v zápětí dojde v jeho rodině k tragédii a mladík je nucen vydat se na krvavou cestu pomsty.

Podání děje je aspekt, který je v Assassins Creed II dotažen k absolutní dokonalosti. Snad všichni, kdo si tuto hru zahráli, se shodnou na tom, že výprava v Assassins Creed II je něco neuvěřitelného a hráč dychtí co nejrychleji odhalit, kdo že to v pozadí spiknutí tahá za nitky a hraje si s osudy tisíců lidí. Přitom však hlavní kampaň zabere nejméně 20 hodin herního času, přičemž se dá výrazně prodloužit vykonáváním vedlejších úkolů, které jsou opravdu zábavné a pomohou poodhalit mnohé souvislosti. V průběhu hraní se setkáte s mnoha skutečnými postavami dějin (mimo jiné v té době ještě mladým Leonardem da Vinci, od něhož se dokonce dočkáte podpory v podobě jeho geniálních vynálezů) a stanete se svědkem historických událostí. Assassins Creed II skvěle kombinuje smyšlený příběh s historickými podklady a jako celek tak děj působí neobvykle věrohodně.

Náplň herní kampaně tvoří kromě hlavní příběhové linie a doplňkových úkolů také sběr velkého množství různých předmětů, které pak poslouží jako důkazy či vodítka ve spletitém příběhu. Ačkoliv by se tato činnost mohla zdát na první pohled nezáživná, je tomu právě na opak. Jednak díky tomu, že jsou artefakty dobře ukryté, a jednak samotným prostředím Italských měst a vesnic.

Herní svět je zpracován opravdu mistrně. Město působí dojmem obrovského mraveniště, což vám hraje do karet, neboť je mnohem snazší splynout s davem a infiltrovat se tak do jinak nepřístupných míst. Navíc se doslova na každém kroku můžete kochat skvostnou architekturou, která je naprosto precizně vymodelovaná podle skutečné podoby měst. Dočkáte se tak úzkými uličkami propletené Florencie, na vodě stojících Benátek a mnoha menších osad v okolí těchto měst. Atmosféra těchto míst je až hmatatelná a živoucí město vás mnohokrát překvapí, například když se dostanete do víru karnevalu, doprovázeného ohňostrojem. Takovéto okamžiky doslova vyrazí dech a vryjí se hráči na dlouho do paměti.

Až vás přestane bavit jen tak bloumat ulicemi (či šplhat po zdech a střechách), můžete se pustit do plnění úkolů. To je mnohem zábavnější než v původní hře a Assassins Creed II vám dává mnoho způsobů, jak se dobrat k zamýšlenému cíli. Podplácení, vydírání, krádeže a případně i chladnokrevné zabíjení budou vaším denním chlebem. Váš tajemný protivník však používá stejné prostředky a tak je třeba mít se neustále na pozoru.

Grafické zpracování jen podtrhuje celkový dokonalý dojem z herního světa a nechybí mu žádný z moderních efektů. Zvukový podkres jemně dotváří atmosféru středověku. Assassins Creed II je bezesporu jednou z nejlepších her současnosti a rozhodně nehrozí, že zmizí v propadlišti dějin.

Assassins Creed II v eshopu TopHry.eu

• Assassins Creed II (PC)
• Assassins Creed II (PS3)
• Assassins Creed II (XBOX 360)

Výborná hratelnost, množství zbraní, questů a NPC postav zasazených do fantastického světa s hezkou grafikou – pro fanouška žánru skvělá volba, pro fanouška prvního dílu povinnost. Sacred II: Fallen Angel

Koncept Sacred II: Fallen Angel je věrný klasickému RPG schématu. Na jedné straně tedy stojí padouch, který touží po vládě nad rozvráceným světem Ancaria, a na straně druhé partička hrdinných představitelů známých ras světa fantasy, kteří jsou odhodláni mu v tom zabránit. A protože, jak již bylo řečeno, se jedná o naprostou klasiku žánru, samozřejmě stojíte jako hráč na té správné straně.

Vaše družina by tedy logicky měla stát na straně světla, ovšem u čtyř z celkem šesti hratelných postav máte na výběr, zda se postavíte na stranu dobra či zla, což ve výsledku ovlivní volbu božstva a tím i schopnosti vaší postavy. Těmi dvěma výjimkami jsou Inquisitor, který se v temné magii doslova vyžívá, a jeho naprostý protiklad (a zároveň jediná postava, která zůstala z prvního dílu), ochránkyně dobra Seraphim. Ta se těší neobvyklé přízni bohů, díky níž má větší rozsah specializace než běžné postavy. Dokáže například uzdravovat ostatní hrdiny. Jinak je v Sacred II: Fallen Angel složení vaší družiny podobné jako u většiny jiných RPG, a tak zde najdete světlého elfa, ovládajícího luk, dryádu, která využívá energie přírody, rytíře, který sice neovládá magii, ale zvládá boj z dálky i z blízka, a nakonec válečníka, který se ohání těžkými zbraněmi.

RPG systém opět sází na osvědčené principy a tak nikoho nepřekvapí sbírání zkušenostních bodů, s nimiž následně vylepšuje všemožné vlastnosti a skilly svých hrdinů. To ovšem platí jen pro pasivní schopnosti, kouzla se mágové učí získávání magických run. Pokud pro konkrétní runu nenaleznete využití, můžete ji navíc ve městě prodat nebo u kouzelníka vyměnit za tu, kterou potřebuje. Navíc je systém vylepšení poměrně variabilní a vždy můžete mít maximálně vylepšenu pouze jednu schopnost, což je určitě důvod, proč si Sacred II: Fallen Angel zahrát vícekrát. Zbraně vašim postavám dodá kovář a vězte, že jich nebude málo – včetně různých modifikací se jejich počet blíží 2500!

Dalším lákadlem Sacred II: Fallen Angel je herní svět. Ten nejenže je rozlehlý, ale žije v něm také mnoho spřátelených i nepřátelských postav (je jich okolo 300, a to naprosto unikátních) a spousta příšer, díky nimž nebude mít váš hrdina určitě nouzi o práci. V průběhu kampaně zavítáte třeba i na vrcholky velehor nebo na slunnou písčitou pláž, většinu času však strávíte v lesících, vesnicích nebo osadách a pro důležité úkoly budete navštěvovat i velká města. Pro cestování na velké vzdálenosti je možné občas využít teleportů. Grafika je líbivá a na svou dobu zdařilá a detaily postav i příšer jsou vykreslovány také moc hezky. Pochvalu zaslouží rovněž dynamická hudba, která přesně graduje nebo naopak ustupuje do pozadí.

Kromě zhruba 30 hlavních misí, které se rozvíjí v průběhu hry a jsou specifické pro každou postavu (opět jeden důvod, proč hrát Sacred II: Fallen Angel několikrát), nabídne hra přes 200 questů. Příběhově se jedná o jakýsi prolog původnímu Sacred a děj se odehrává dvě tisíciletí před ním. Vaše putování, tedy v případě, že dobře skončí, zachrání svět před zkázou.

A pokud vás náhodou hlavní kampaň po čase omrzí, můžete do světa Sacred II: Fallen Angel vyrazit společně s kamarády. Multiplayer podporuje až 16 hráčů, což už je slušná řež. Navíc si Sacred II: Fallen Angel připravilo malou perličku pro skutečné mistry RPG – takzvaný hardcore mód, kdy smrt herní postavy znamená konec hry. A to je skutečná výzva.

Sacred II: Fallen Angel v eshopu TopHry.eu

• Sacred II: Fallen Angel (PC)