Battlefield: Bad Company II potvrzuje svou pozici mezi předními hráči na trhu akčních válečných her z pohledu první osoby. Moderní grafika, perfektní ozvučení a především tradičně výborná hratelnost a neuvěřitelná návykovost, prostě Battlefield, jak má být.

Série Battlefield byla vždy především multiplayerovou hrou, které chyběl byť jen nepatrný náznak nějakého příběhu. Dokonce i ve hře pro jednoho hráče, která byla v podstatě jen multiplayerem s počítačem řízenými spoluhráči. Nikomu to ovšem nevadilo, protože divoké přestřelky statisíců hráčů z celého světa je prostě něco, co zabaví každého milovníka akce na desítky, stovky hodin. Toto mínění ovšem poněkud podkopal Battlefield s podtitulem Bad Company, které se rozhodl vnést do série trochu toho příběhu a přivést tak ke hře i hráče, pro které není multiplayer úplně primární. Přitom však Bad Company neztrácela nic z toho, co si fanoušci série Battlefield oblíbili.

Není proto divu, že se tato odnož série dočkala pokračování, nazvaného prostě Battlefield: Bad Company II. Ta se drží ideálu staršího sourozence a opět nabízí propracovanou (v rámci žánru, samozřejmě) kampaň pro jednoho hráče. Čeká na vás celkem třináct misí, během nichž se podíváte do různých koutů světa, díky čemuž nehrozí stereotyp z herního prostředí. Zasněžené hory v kontrastu k rozpálené poušti, prales kontra velkoměsto – Battlefield: Bad Company II se zkrátka snaží hráče zaujmout a velmi dobře se mu to daří. Výslednému dojmu hodně dodávají skvěle zpracované postavy, které spolu nenuceně hovoří, během akce nejdou pro trefnou hlášku daleko a prostě se chovají tak, jak se to od nich čeká. Osobitý výtvarný a vypravěčský styl, známý z předešlých dílů série, nechybí ani v Battlefield: Bad Company II, což potěší jak znalce ostatních dílů Battlefield, tak úplné nováčky. Je na něm totiž znát dlouholetá zkušenost, která jej vybrousila až k úplné dokonalosti a dělá z Battlefield: Bad Company II to, čím je.

Přesto hra umí stále překvapit, první mise, odehrávající se za druhé světové války, vás poněkud vyvede z míry. Přestože má zásadní vliv na pochopení zápletky kampaně, která se točí okolo Japonska, pokoušejícího se odpovědět na jaderný útok ze strany Spojených států tajnou superzbraní, zbytek příběhu se odehrává v pro Battlefield typickém období žhavé současnosti. Nejste tedy ochuzeni o žádnou z high-tech vychytávek ani moderních bojových vozidel, s jejichž pomocí se budete přesouvat mezi mnoha bojišti.

Třináct misí singleplayeru je sice velice zábavných a chytlavých (mnozí z vás si je určitě projdou vícekrát, už jen kvůli možnosti zvolit rozdílnou cestu, tedy čelit rozdílným překážkám), ale přece jen hlavní devizou Battlefield: Bad Company II je multiplayer. Teprve když se připojíte do hry k ostatním živým hráčům, nastane to pravé peklo.

Teprve zde ukáže Battlefield: Bad Company II, co vše dovede. Najednou budete mít potřebu ždímat fyzikální engine, díky němuž si není před vaším raketometem žádná zeď jistá (natož pak protivník, který se za ní krčí). Devastace okolí v brutálním tanku je opravdovým požitkem, stejně jako následná devastace samotného tanku příruční C4. Nabídka všemožných bojových prostředků, pozemních, vzdušných a dokonce i plavidel, je prostě skvělá a významně zpestřuje bitevní vřavu. Každé z nich je navíc použitelné jen v určité situaci, což činí hru ještě realističtější.

Také zbraňový repertoár je na tradičně vynikající úrovni a na bitevním poli má každý hráč svou roli, podle níž je také vyzbrojen. Tento lety prověřený koncept je „továrním znakem“ série a nikoho nepřekvapí. Pochvalu zaslouží povedený, a zároveň nevtíravý (což je opravdu netypická kombinace) motivační systém, kdy si za nasbírané body odemykáte další zbraně, výbavu a další bonusy.

Velkou pochvalu zaslouží grafická stránka hry, kdy tvůrci vsadili zejména na velice jemné textury, detailně propracovaná vozidla i zbraně, živě působící pohyby postav a v neposlední řadě spoustu hezkých efektů. Jedná se jak o sloupce kouře po výbuchu, tak téměř fotorealistické zobrazení světla a stínu a spousta dalších prvků, které dnešní hráči nekompromisně vyžadují. Co ovšem naprosto ohromí, je ozvučení Battlefield: Bad Company II. Bitevní pole působí jako skutečné a zvuk si vychutnáte zejména s prostorovými reproduktory nebo sluchátky. Celkově je Battlefield: Bad Company II velice dobře zpracovanou hrou, ovšem zůstává především skvěle hratelnou a skutečně návykovou akcí.

h2>Battlefield: Bad Company II v eshopu TopHry.eu

• Battlefield: Bad Company II (PC)
• Battlefield: Bad Company II (PS3)
• Battlefield: Bad Company II (XBOX360)

Podobnost s ukrajinským S.T.A.L.K.E.R je více než zřejmá, obě hry spojuje námět uzavřené společnosti s vlastními pravidly, mutace a radioaktivita. Jen Metro 2033 pojímá tyto nosné prvky poněkud jinak. Scénář hry je postaven na knižní předloze ruského spisovatele Dimitrije Glukovského.

Famózní grafika, perfektně podaný příběh, stavějící na dobrých základech netypického prostředí, výtečná atmosféra a dojem skutečně živoucího společenství s vlastními pravidly – to vše v sobě kombinuje ruský Metro 2033.

Příběh je zasazen do roku 2033, tedy přibližně dvacet let poté, co svět ochromila atomová válka. Protože je Moskevské metro největším protiatomovým krytem na světě, shromáždilo se v něm značné množství přeživších Rusů, kteří osídlili větší a zachovalejší z nespočetných stanic ruského metra. Časem se v podzemí Moskvy vyvinulo lidské společenství, které se muselo přizpůsobit polním podmínkám – výsledkem toho je specifický tržní model (jako platidlo zde slouží munice) a soubor nepsaných pravidel, která zdejší komunita ctí.

Ti, kteří se nestihli dostat do bezpečí metra, v důsledku mocného ozáření zmutovali do podoby krvelačných potvor. V tomto okamžiku je už hlavní zápletka Metro 2033 asi všem jasná – na jedné straně přeživší lidé, disponující omezenými zásobami všeho, od potravin po střelivo, na straně druhé zmutované bestie, vybavené schopností telepatie. Ačkoliv je námět poměrně neoriginální a skoro až primitivní, Metro 2033 je nad očekávání dobrá hra.

Vděčí za to jednak úžasné atmosféře, jednak perfektnímu a detailně propracovanému prostředí a v neposlední řadě živoucímu společenství mnoha odlišných charakterů, kteří se spolu musí naučit vycházet, pokud chtějí přežít v krajně nepřátelském prostředí. Nepřipomíná vám to něco? Ano, samozřejmě opět S.T.A.L.K.E.R. Tvůrci této ukrajinské akční hry se dokonce přímo podíleli na vývoji Metro 2033 a jejich rukopis je znát především na oné hutné atmosféře podzemního světa.

Těžko říci, čemu přesně za ni Metro 2033 vděčí. Jistě je to zčásti díky neuvěřitelné grafice, která ždímá z herních konzolí a také PC (Metro 2033 stojí na DirectX 11) naprosté maximum, ale to by samo o sobě nestačilo. Přesto v okamžicích, kdy za slabé záře baterky (kterou navíc musíte nabíjet) procházíte potemnělými a zdánlivě opuštěnými tunely ruské podzemky, máte srdce až v krku a čekáte, ze kterého stínu se vynoří mutací stižený spoluobčan. Či spíše spoluobčané, protože bestie v Metro 2033 mají tendenci útočit v početných skupinkách.

A protože se vy, jakožto Arťom, mladý odchovanec podzemních lidí, budete v neosídlených tunelech pohybovat nezdravě často, budete potřebovat skutečně pevné nervy. Metro 2033 je atmosférickou hrou se vším všudy a nečekejte, že se v kůži supervojáka prostřílíte z jednoho konce mapy na druhý. Protože lidé sídlí v tunelech již okolo dvaceti let, nemají ničeho nazbyt a vy se budete muset hlavně z počátku potýkat s havarijním stavem své výzbroje a výstroje. Z vlastní základny jste vysláni coby naděje svého lidu a máte za úkol vydat se na strastiplnou cestu, na jejímž konci by mělo být něco, co zásadně zvrátí neudržitelnou situaci, v níž se ocitli desetitisíce lidí uvězněných pod Moskvou. Máte za úkol řídit se rozkazy jistého Lovce, jenž má údajně informace, které vám pomohou dostat se ke kýženému cíli. Důvodem, proč se na cestu vydáváte vy, a ne on sám, je vcelku prostý – jedině Arťom je schopný odolávat telepatickým útokům mutantů.

V průběhu putování narazíte na spoustu jiných lidí, které zoufalství nebo touha po dobrodružství vyhnala z jejich domovské stanice, a pokud budete mít štěstí, mohou se k vám připojit, pomoci v boji a poreferovat o situaci v části metra, kterou mají zmapovanou. Ne všude se totiž dočkáte vřelého přivítání – nedostatek potravin a ponorková nemoc způsobila, že se obyvatelé jednotlivých stanic postavili proti sobě.

Ve spřátelených stanicích si naopak můžete vylepšit nebo rozšířit vybavení, které postupně degraduje až na samou mez použitelnosti. V průběhu hraní se dokonce podíváte i ven z metra, do ulic zdevastované Moskvy. Protože je okolí stále silně zamořeno, jste nuceni používat plynovou masku, která nejenže nevydrží věčně (filtry v ní se rychle zanášejí, proto musíte pozorně sledovat hodinky na Arťomově zápěstí), ale při vyšší zátěži se její průzor mlží a okamžitě zamrzá, což zhoršuje viditelnost.

V případě, že se vám nepodaří vyhnout se přímé konfrontaci s nepřítelem, ať už lidským či zmutovaným (což je mimochodem velmi pravděpodobné, protože lidé vymýšlejí improvizované pasti a jsou, stejně jako mutanti, vnímavý ke změnám v jejich okolí), budete mít plné ruce práce s tím sledovat nepřátele, hodinky a současně přebíjet zbraň.

Co říci závěrem? Metro 2033 je rozhodně hra, kterou byste si neměli nechat ujít, zvlášť pokud jste si zamilovali S.T.A.L.E.R sérii. Vyniká jak po stránce grafické, tak výpravou příběhu, netuctovým a úžasně propracovaným herním světem, realisticky žijícími nehratelnými postavami a spoustou dalších detailů, které tvoří neuvěřitelně impresivní dojem, jenž ve vás Metro 2033 zanechá.

Metro 2033 v eshopu TopHry.eu

• Metro 2033 (PC)
• Metro 2033 (PS3)
• Metro 2033 (XBOX360)

Nový Alien versus Predator reinkarnuje jeden z nejlepších počinů v dějinách počítačových her a výsledek je nad očekávání dobrý. Ostrý kontrast divokých vetřelců, chladnokrevných predátorů a poněkud znevýhodněných lidí je zkrátka vděčné téma, ale musí se umět prodat – což tato hra bezesporu umí. Alien versus Predator

A právě tento nápad se stal nosným prvkem nejslavnějších vetřelecko-predátorských her, nazvaných jednoduše Alien versus Predator. Kromě mrazivé atmosféry a adrenalinového běsnění v kůži nebezpečných zabijáků však tato hra (a její pozdější pokračování) přinesla ještě jeden veledůležitý prvek, a totiž tři skvěle zkombinované a navzájem vymezené rasy. A nový Alien versus Predator pokračuje zcela v duchu svých předchůdců, což je jedině dobře.

I samotní tvůrci nového Alien versus Predator uznali, že ačkoliv je první hra tohoto jména stará více než deset let, její kvality zpracování dodnes nikdo nepřekonal. A protože tito vývojáři nechtěli být jen další partou, co si na „vylepšování“ konceptu Alien versus Predator vyláme zuby, zvolili cestu nejmenšího odporu a pustili se do pečlivého a citlivého přepracovávání, nebo lépe řečeno restaurování staré hry do formy, která vyhoví požadavkům dnešního hráče. A to rozhodně není nic, co by hru nebo její tvůrce sráželo -  ba naopak, protože dnes již můžeme říci, že svou práci zvládli opravdu skvěle.

Pokud jste tedy patřili k těm, kdo si oblíbili starý Alien versus Predator, hraní toho nového vám přivodí stav déjà vu. Ale ani tentokrát to vůbec není na závadu, naopak si někteří z nás jistě rádi připomenou doby herního pionýrství a také časy svého mládí či dětství. Ovšem na tohle všechno zapomenete v okamžiku, kdy nastane první infarktový úlek. A těch je i v novém Alien versus Predator požehnaně. Především tedy v roli mariňáka, který, ačkoliv v konkurenci lidí by těžko hledal přemožitele, oproti monstrům poněkud zaostává. O protože se ke své smůle nachází v domovině predátorů a na záda mu dýchají kvanta vetřelců, jejichž probuzená královna není zrovna příznivě naladěná, bude příslušníkům lidské rasy pořádné horko. To je ve zkratce celý příběh Alien versus Predator, pokud jste čekali něco o rozsahu menšího eposu, jste na špatné adrese. Avšak o příběhu nikdy Alien versus Predator nebylo a nebude. Tady jde především o akci, velice zábavnou a atmosférickou akci.

Stejně jako dříve i nyní se postupně podíváte na herní svět z pohledů všech tří ras a nutno říci, že každá z nich má hodně co do sebe. V roli člověka je to především zmíněná úzkost, kterou vyvolává zdánlivě prázdné potemnělé okolí. Každý sebemenší šelest vás donutí zběsile uskakovat a rozhlížet se po podlaze, stěnách i stropech.

To vše jsou totiž místa, odkud lze čekat útok neuvěřitelně pohyblivých vetřelců. Ano, v roli tohoto slizkého mimozemského tvora nebudete zdaleka limitováni pohybem jen po zemi. Díky velice zdařilé animaci se lezení po stěnách, stropech, šachtách a podobných místech stává skutečným požitkem a rychle se střídající horizonty na vašem monitoru nepřestanou jen tak bavit, stejně jako brutální likvidace protivníků obou ras. Ikdyž si více smlsnete na nebohém člověku (to se týče především efektních triků s kostěným ocasem, opatřeným nehezkými trny), souboje s až strojově přesným a nebezpečným predátorem jsou také lahůdkové. Ačkoliv predátoři se soustředí především na eliminaci lidských narušitelů (proti nimž se skvěle hodí jejich trny či skrytá čelist a predátorova oblíbená hračka, lidská páteř, kterou dokáže hravě přelomit či dokonale vypreparovat z těla), jakmile jsou konfrontováni s vetřelci, dlouho s obranou neotálejí.

A souboj vetřelce s predátorem, to je teprve ta správná řež. Nový Alien versus Predator se zdaleka neomezuje na jediné, stále se opakující kombo, naopak, každá z ras má naprosto odlišný styl boje, v němž figurují jak útočné, tak obranné zákroky. Jako člověk máte jasnou výhodu v boji na dálku, protože palebné zbraně, jež může mariňák nést nanejvýš tři a které mají neomezený počet nábojů, vám pomohou eliminovat obě monstra dřív, než se přiblíží. Problém však je, že obě se umí přiblížit doslova smrtící rychlostí a jakmile jsou u vás, rozhoduje jen hrubá síla. Často tak bude vetřelčí vzdušná akrobacie nebo naopak chladnokrevný zásah od predátora to poslední, co spatříte.

Naštěstí je obtížnost a hratelnost všech tří ras geniálně vyvážená, za což patří tvůrcům velké uznání. Bavit se tak budete neskutečně v kůži kteréhokoliv tvora, a protože pokaždé půjde o zábavu zcela jiného charakteru, Alien versus Predator vás bude bavit skutečně od začátku do konce. Napomáhá tomu také mnohem přívětivější ovládání a intuitivnější interakce s herními prvky, stejně jako drobná vylepšení v podobě navádění u predátora či nekonečná životnost baterky mariňáka.

Snad není třeba příliš zmiňovat špičkovou grafiku, která si nezadá s nejhezčími hrami dneška, a přesto si uchovává kouzlo svých starých sourozenců. Všechny animace, a že jich není málo, jsou kvalitně zpracované a tak akorát efektní. Co však musím vypíchnout, je skvělá hudba a ozvučení celkově, díky němuž budete často kontrolovat spodní prádlo. Atmosféra dokáže být skutečně mrazivá a hra vás vyleká vždy, když to neméně čekáte.

Alien versus Predator je neskutečně zábavnou, šťavnatou, brutální, rychlou a adrenalinovou akcí a současně jednou z nejatmosferištějších her všech dob. A tato geniální kombinace funguje dnes stejně dobře jako před deseti lety a dělá Alien versus Predator tím, čím je a být si zaslouží – herní legendou.

Alien versus Predator v eshopu TopHry.eu

• Alien versus Predator (PC)
• Alien versus Predator (PS3)
• Alien versus Predator (XBOX360)

Bioshock II je z těch her, které nepotřebují přinášet takřka nic nového, protože jim zkrátka stačí čerpat z původní hry. Dalšími podobnými kousky jsou například rovněž výtečná série S.T.A.L.K.E.R. či God of War. Všechny tyto hry mají společnou jednu věc, a tou je velice vysoká kvalita a „výtěžnost“ původní hry. U všech těchto sérií se jejich pokračování obešla bez významnějších inovací a spokojila se s pilováním stávajícího nosného konceptu, a přesto se stále jedná o výborné hry. Stejnou cestou se rozhodli jít i tvůrci Bioshock II a teď již můžeme s určitostí říci, že jim to vyšlo.

Minimálně stejně dobrý jako původní díl, ze kterého tak bohatě čerpá, a přesto natolik jiný, aby stálo za to si ho koupit – Bioshock II.

V původním Bioshock jsme se podívali coby náhodný návštěvník do utopického podmořského světa Rapture, vytvořeného výkvětem lidského intelektu. Přední světoví vědci a umělci si toužili stvořit vlastní svět, v němž nebudou obtěžováni malostí plebsu, jinak brzdícího jejich tvořivost. A jak už to tak bývá, pýcha předchází pád, a ani v případě podvodního projektu tomu nebylo jinak. Vědci, opojení novou možností manipulovat s DNA, kdy se mohl obyčejný člověk za pomoci jisté drogy naučit několika kouzlům (ano, to jsou ony schopnosti, které vědci nazývají „plasmidy“), se stanou obětí vlastní ctižádosti a jejich výtvory, ať již na biologickém, či mechanickém základě, se jim v zápětí vymknou z rukou a převezmou vládu nad podmořským světem.

V Bioshock II se vracíte do světa Rapture, avšak tentokrát v poněkud jiném postavení. Zatímco minule jste se zde ocitli omylem a bázlivě se kryli v každém stínu a modlili se, abyste nenarazili na největší hrozbu podmořského světa, v Bioshock II se vtělíte do své bývalé noční můry – obrovského a neuvěřitelně silného tvora/stroje, zvaného Big Daddy. Tento mechanický likvidátor tvoří nerozlučnou dvojici s malou holčičkou, takzvanou Little Sister, která mu pomáhá jako sběračka Adamu, oné zmiňované drogy. První úkol po příjezdu do podmořského města je tedy jasný – obstarat si svou holčičku.

Teprve potom nastává to pravé herní peklo. Vaše Little Sister vás sice neomylně povede k dalšímu mrtvému tělu, které může, ale také nemusí obsahovat Adam, pro který vás poslal váš nový průvodce, vlastník podniku na výrobu plasmidů, Sinclair. Ten vás bude provázet pouze coby hlas v rádiu a čas od času udělovat zpřesňující instrukce. Cílem vaší akce e nasbírat dostatečné množství Adamu k tomu, aby bylo možné ohnivým plasmidem rozpustit ledový blok, který se rozkládá přímo uprostřed hlavní dopravní tepny světa Rapture a ztěžuje tak lidem znovuzískávání kontroly nad městem.

Ovšem můžete si být jisti, že u žádného z hledaných těl nebudete sami. Původní obyvatelé Rapture, nyní poněkud pozměnění mutací, na vás útočí ze všech stran a všemi způsoby. Tito kdysi lidé jsou na Adamu závislí a bez jeho dávky se ocitají na prahu smrti, není tedy divu, že se rvou, jako by neměli co ztratit.

Naštěstí coby Big Daddy rozhodně nejste bezbranní. Právě naopak. Big Daddy doznal v Bioshock II několika vylepšení a je nyní ještě smrtonosnější než kdy dřív. Přibyla mu jakási odpalovací věž, z níž vylétají miniaturní samostatné střílny, jejichž rozmístěním po okolí si ušetříte moment překvapení ze strany nepřátel. Další novou vychytávkou je možnost používat plasmidy a fyzické zbraně současně. A kombinace Big Daddyho vrtáku a útoku energií plasmidu je skutečně velkolepá.

Navíc je tu opět možnost využít jinak vám škodícího bezpečnostního systému světa Rapture ve váš prospěch. Díky jakýmsi elektronickým šipkám můžete přinutit bezpečnostní kamery, které jinak spouštějí poplach pokaždé, když se objevíte v záběru, aby pracovali pro vás a naopak hlásili přítomnost nepřátel a povolávali do zbraně strážce pořádku z dob, kdy ještě Rapture řídili lidé. Ovládnutí kamery je opět zajištěno minihrou, která je ovšem mnohem méně náročná (nebo frustrující, chcete-li), než v původním Bioschock. Právě k ní se totiž vztahovaly výtky nejčastěji.

Celkově tak máte v Bioshock II mnohem větší možnosti taktizovat než v jedničce. Stále se sice jedná především o akční řež, která je opepřená nově nabitou brutální silou, avšak nad herním světem teď máte mnohem větší kontrolu než dříve, kdy jste se cítili jako pramálo vítaný návštěvník či spíše štvaná zvěř.

Jinak ale zůstalo ze hry zachováno vše dobré, a to se týče znovu především ztvárnění světa Rapture. Ten je pořád velice impresivní, ikdyž původního dílu znalí hráči nebudou vystaveni stejnému šoku jako v původním Bioshock. Přesto je ale Rapture i v Bioshock II okouzlující a všudypřítomná zkáza mnohaleté práce stovek lidí je ztvárněna brilantně. Stejně tak pořád baví unikátní akustika podvodního světa a kroky či dunění, ozývající se neznámo odkud vás bude pořádně znejišťovat.

Bioshock II je celkově velmi atmosférickou hrou a třeba setkání s podmořskými dorostenkami, takzvanými Big Sisters, je velmi záživné. Praskající lampy, stíny na stěnách a dramatická hudba vyvolávají atmosféru, která by se dala krájet.

Stejně věrně jsou zprostředkována i morální dilemata, především tedy co se vašeho přístupu k malým holčičkám týče. Protože počet těl v jedné lokalitě je dost omezený a delší přesuny jsou co do množství nepřátel opravdu náročné, začne vám v hlavě hlodat myšlenka, zda by nebylo snazší zbavit se stávající holčičky, o niž se jinak musíte stále starat. Pokud si se svým svědomím hlavu nelámete, je pro vás volba jasná a navíc získáte o něco víc Adamu. Avšak musíte počítat s tím, že získat další holčičku od jiného Big Daddy také nebude snadné.

Skvělý herní svět, morální dilemata, ostré kontrasty mezi tím, co v Rapture nacházíte, to všechno jsou dobré prvky, které zůstaly zachovány z původního Bioshock. Když k tomu připočtete ještě vyšší míru akce, zábavnost pobytu v těle Big Daddyho a ještě o chlup lepší grafiku Bioshock II, dojdete k závěru, že je tato hra důstojným nástupcem prvního dílu a v některých ohledech ji snad dokonce překonává – a to už je co říci.

Bioshock II v eshopu TopHry.eu

• Bioshock II (PC)
• Bioshock II (PS3)
• Bioshock II (XBOX360)

Výtečná a velice zábavná akce, která těží z kooperace bratrské dvojice, neobvyklého prostředí a disponuje velice vydařenou grafikou i dubbingem – Call of Juarez: Bound in Blood

Call of Juarez: Bound in Blood se očividně poučil z chyb svého staršího sourozence a přesto, že mu dějově předchází (jedná se tedy o takzvaný prequel, jejichž oblíbenost v poslední době opět roste), zpracováním je o velký kus dále a téměř mu není co vytknout.

Vše dobré totiž zůstalo zachováno – opět se tedy podíváme na nový kontinent v dobách drsných pistolníků a podlých banditů, a opět nás hra vtělí střídavě do dvou hratelných hrdinů. Jedním z nich je reverend Ray, tedy ten ostřejší z původní dvojice, a tím druhým je jeho bratr Thomas. Tento rodinný tandem hratelných postav doplňuje třetí bratr, mladičký William, kterého však řídí počítač a po většinu času se jen táhne za staršími bráchy jako „ocásek“, protože se zbraněmi si příliš nerozumí. Novinkou oproti původnímu Call of Juarez je také ženská postava, velmi přitažlivá Marisa.

Celá tato banda se, jak již bylo řečeno, potlouká po Amerických, tehdy ještě pustých, pláních v období těsně po začátku občanské války. Oba bratři v této válce bojují za konfederaci, ale záhy dezertují, aby se vydali hledat poklad. A tady také začíná vaše putování, během nějž se samozřejmě nebudete moci jen v poklidu kochat západy Slunce nad pouští, do cesty se vám totiž budou stavět jak bandité a hrdlořezové, tak vojáci obou znepřátelených stran – jedni ve vás vidí nepřítele a druzí dezertéra. O přestřelky tedy rozhodně nebude nouze a navíc jsou v Call of Juarez: Bound in Blood pojaty velice zábavně, a tak ani po pár hodinách hraní nehrozí stereotypem.

A pokud by se přece jen někdo začal nudit, Call of Juarez: Bound in Blood nabízí také několik doplňkových aktivit, jako jsou šikovně a nenásilně zakomponované stylové minihry. Pokud máte rádi westernové rozstřely, kdy dva kovbojové tasí kolty na zvuk zvonu a během pár sekund si vymění celý zásobník olova, budete si u Call of Juarez: Bound in Blood chrochtat blahem. Zejména tato doplňková hříčka je totiž velice dobře propracovaná, ovládání je nápadité a klade velké nároky na rychlost hráčových reflexů.

A také na kvalitu výzbroje. Ta bude z počátku samozřejmě nevalná a se zbraněmi, které vypadávají ze zabitých nepřátel, si také příliš nepolepšíte. Naštěstí je v Call of Juarez: Bound in Blood šikovně implementován jakýsi tržní a vylepšovací systém. Za peníze, které také sem tam naleznete u padlých protivníků, si tak můžete koupit vzhledem i atributy daleko lepší kvéry, mezi kterými nechybí ani perličky jako brokovnice na boj z blízka, anebo naopak jakýsi předchůdce dnešních odstřelovačských pušek s gigantickou optikou, s nimiž se stanete postrachem divokého západu.

Ale vězte, že to nepůjde nijak rychle, neustále totiž musíte (nebo byste ve svém zájmu alespoň měli) udržovat rovnováhu ve výzbroji obou bratrů, protože zatímco budete v kůži jednoho z nich procházet danou kapitolu (Call of Juarez: Bound in Blood vám většinou dá vybrat, který z nich to bude), ten druhý vám bude krýt záda. A díky pokročilé umělé inteligenci to bude dělat skutečně dobře. Navíc má každý ze sourozenců trochu jiné přednosti, díky čemuž dosahuje Call of Juarez: Bound in Blood solidní variability a znovuhratelnosti. Ray je vybaven jak standardní puškou, tak dvěma kolty, s nimiž je velice nebezpečný na kratší vzdálenost proti přesile. Také je zvyklí řešit problémy silou, takže pokud narazíte na zamčené dveře, či zamřížované okno, je to práce pro reverenda.

Oproti tomu Thomas si s kolty moc nerozumí a mimo pušky má ve své výbavě luk a vrhací nože. Přestože se může luk vedle palných zbraní zdát zbytečný, mnohokrát se hodí při tiché eliminaci protivníků. Thomas umí také zacházet s lasem, díky němuž se snadno dostane na nepřístupná místa, kam posléze vytáhne i Raye. Zkrátka, kooperace funguje v Call of Juarez: Bound in Blood výtečně.

Ovšem nastanou i momenty, kdy zůstanete osamoceni, což hru ozvláštňuje a ještě více potlačuje možnost stereotypu, stejně jako vymykající se mise, při nichž třeba osedláte koně a budete nepřátele kosit v plném trysku úzkým koridorem. U Call of Juarez: Bound in Blood se opravdu nebudete nudit ani na okamžik, jde o prvotřídní akci.

Řemeslné zpracování celé hry je opravdu velmi vysoké úrovni, počínaje hezky stylovou grafikou a ozvučením, přes výtečný dubbing všech postav až po optimálně detailní fyziku, díky níž není problém využít možnosti, které herní prostředí nabízí – pokud se nepřítel kryje za dřevěnou ohradou, stačí pár přesných výstřelů a dřevo se roztříští. Potěší i možnost využít petrolejové lampičky coby základ malého požáru, který spolehlivě protivníka rozhodí.

Call of Juarez: Bound in Blood v eshopu TopHry.eu

• Call of Juarez: Bound in Blood (PC)
• Call of Juarez: Bound in Blood (PS3)
• Call of Juarez: Bound in Blood (XBOX360)

Killzone II je plnokrevnou FPS akcí ze staré školy, která nedá vydechnout a nabízí i několik příjemných překvapení. Zkrátka, dobrá koupě!

V původním Killzone, které vyšlo na konzoli PlayStation 2, a které si hráče získalo svou syrovostí, jste coby po zuby ozbrojený voják čelili nájezdu ne zrovna přátelských Helghastů na planetu Zemi. Poté, co jste je po mnoha krvavých bitvách „vyklepli“ na domácí půdě, rozhodli ti nahoře, že to stále ještě není dostatečná odplata a vyslali válečnou výpravu na rodnou planetu Helghastů. Ti se však rozhodně nechystají vzdát a tak se ihned po příletu radikálně ztenčí řady vašich spolubojovníků a především vesmírných plavidel, která vás měla dopravit zpět domů. Z přeživších bojovníků se utvoří jednotka, jejíž velení, jak jinak, převezmete vy v roli žoldáka Seva.

To je tak vše, co se dá říci k ději Killzone II, který je skutečně až vojensky strohý a přímý, a v této chvíli začíná boj o holý život, což ovšem zřejmě nehodlá pochopit vaše velení a stále na vás štěká rozkazy, které vedou k vytyčenému cíli – totiž zajetí velitele Helghastů. Tahle mise rozhodně nebude procházkou růžovým sadem a domácí vám neustále dávají vědět o tom, že se nacházíte na jejich území a oni vás tu nebudou tolerovat.

Protože jde o domovinu Helghastů, je jejich počet skutečně dechberoucí a neustále se rojí ze všech koutů propracovaného herního světa. V této hře se ale určitě nebudete nudit při kosení tisíců tupých nepřátel nabíhajících na mušku, naopak, díky pokročilé umělé inteligenci Helghasté nevyčkávají vašeho příchodu, ale naopak se vás rafinovaně pokoušejí obklíčit a napadnout ze zálohy, což ještě umocňuje už tak skvělou atmosféru hry. Killzone II totiž dokáže skutečně dokonale navodit pocit, že vám jde o život a že byste se podle toho měli zařídit.

Relativně malá účinnost zbraní, nevelký počet nábojů a nepříliš pestrý arsenál podporuje neblahý pocit, že jste uvízli v jakémsi temném, špinavém světě daleko od domova a že vám skutečně nikdo nepřijde na pomoc. Jediným řešením je tak krýt záda svým spolubojovníkům a spoléhat na to, že oni budou dělat totéž – jakmile přijdete o někoho z jednotky, okamžitě strmě klesne vaše šance na přežití.

A netoleruje se zpoždění ani o minutu. Jakmile totiž ve vysílačce uslyšíte volání o pomoc, máte jen pár vteřin na reakci, v opačném případě jste právě přišli o člena jednotky. To samé však platí i obráceně, tudíž pokud neuváženě utečete svým spolubojovníkům a přepadne vás skupinka Helghastů, moc šancí na přežití nemáte. V Killzone II chybí ukazatel zdraví, vaše zranění symbolizují cákance krve na obrazovce, a v okamžiku, kdy přestáváte vidět před sebe, je nejvyšší čas zapadnout do nějakého úkrytu.

Při průchodu kampaní se dočkáte také několika „oddechovějších“ úkolů typu pokládání výbušniny či otevírání další cesty z řídícího centra. Na cestě do cíle se také dá čas od času nalézt příhodná zkratka, díky níž můžete nepřátele zmást. Jinak vás čeká prostředí podobné obrovským kasárnám, takže překážky v podobě ostnatých drátů či děr po bombardování budou na denním pořádku. Na druhou stranu však toto prostředí skýtá mnoho vhodných úchytů. Ani ty vás ale stoprocentně neochrání – šok, který následuje po okamžiku, kdy váš betonový kryt rozdrtí tank Helghastů, budete ještě dlouho rozdýchávat.

Zkrátka, Killzone II jde ve stopách prvního dílu a nabízí nekompromisní atmosférickou zábavu pro příznivce žánru FPS, navíc je opět velmi povedená po grafické stránce a za propracovanost designu levelů se také rozhodně nemusí stydět.

Killzone II v eshopu TopHry.eu

• Killzone II (PS3)

Neuvěřitelně perfekcionisticky zpracovaný podmořský svět s inteligentními nepřátely, nelineárním příběhem a variabilními zbraněmi, skýtající zábavu na slušnou dobu – Bioshock

Ve hře Bioshock hráč zavítá do podmořského světa, který se nachází kdesi na dně Atlantiku a byl vytvořen nejpřednějšími vědci, filosofy, lékaři a dalšími „hlavouny“, kteří se ve své pošetilosti pokusili realizovat utopickou vizi dokonalého světa, v němž žijí jen géniové, kteří tak nejsou plebejci brzděni v duševním rozletu. Bohužel se projekt vzápětí zvrhnul v mocenské spory, které se vedou v prostředí plném mutacemi a experimenty poznačených zrůd a snad ještě horších mechanických tvorů, kteří se vymknuli kontrole. Do této nezáviděníhodné situace jste uvrženi vy, coby přeživší z letecké havárie nad Atlantikem.

Zpracování fantastického podmořského města patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo ve hrách realizováno, a za perfekcionismus, s jakým k jeho vytváření tvůrci přistoupili, jistě zaslouží uznání. Stejně tak je skvěle zachycen upadající lesk pomalu ale jistě ničeného rozháraného světa. Celkový dojem naprosto kompaktního prostředí dává Bioshocku nevšední atmosféru, která hráče přiková k židli na mnoho a mnoho hodin hraní a v prvních momentech bude hltat skutečně každý z předmětů, které se tak skvěle „nahodile“ povalují kolem, a poběží za každým zvukem, který se z hlubin zdánlivě pustého světa ozve.

Navzdory takto fantastické propracovanosti není Bioshock zdaleka jen lineární akcí, což bohužel bývá často daní za detailní zpracování herního prostředí. Bioshock nabízí možnost vývoje vaší postavy a každý z problémů, před které vás hra postaví, má několik řešení. Výbornou zábavou je likvidace útočících mutantů, při níž nejste limitování použitím konvenčních palných zbraní – jste přece ve světě geniálních vynálezců a tak vás futuristická zbraň vysílající elektrické výboje či proud plamenů nemůže překvapit. Dostanete tak možnost v praxi si ověřit tvrzení o elektrické vodivosti mořské vody či nízké hustotě oleje, který na ní plave, čímž zároveň proklepnete výtečný fyzikální engine. Tyto velmi efektivní (a zároveň neméně efektní) způsoby likvidace nepřátel vás nepřestanou bavit také proto, že se vaše schopnosti s časem zlepšují. Navíc se jednotlivé schopnosti dají navzájem variabilně propojovat.

Díky pokročilé umělé inteligenci nepřátel nehrozí, že by vám slepě nabíhali do rány. Navíc každý z nich má jinou strategii a někdy se vám bude třeba snažit vyhnout. Existuje dokonce možnost získat si někoho z nepřátel na svou stranu, nebo je poštvat proti sobě. Velmi originální je způsob získávání informací o protivnících – pořizujete si jejich fotografie. Přitom množství získaných informací závisí na kvalitě a množství snímků.

Postavy jsou detailně zpracované, ostatně jako celý svět Bioshocku, který je na vysoké grafické úrovni. Skvěle zvolená hudba podtrhuje stísněnou atmosféru světa na samém dně oceánu.

Atraktivitě Bioshocku nahrává i to, že příběh může vyústit do jednoho ze dvou rozličných konců, a tak si mnoho hráčů těch uběhlých 25 hodin zábavy, které Bioshock nabízí, rádo zopakuje.

Bioshock v eshopu TopHry.eu

• Bioshock (PC)
• Bioshock (PS3)
• Bioshock (XBOX360)
• Bioshock Collectors Edition (XBOX360)

Rychlost vydání Left 4 Dead II je až podezřelá a mnozí z hráčů se obávali, že půjde o jakousi „rychlokvašku“, která se jen snaží vyždímat co nejvíce z popularity původního Left 4 Dead. Chyba, Left 4 Dead II je naprosto regulérní hrou, která si kvalitou v ničem nezadá s jedničkou – co víc, dokonce ji předčí. Přestože zůstal zachován herní princip a hra se hraje velmi podobně jako původní titul, je zde několik podstatných drobností, které v jedničce chyběly a díky nimž je celkový dojem ze hry velice dobrý.

Povedená grafika, propracované lokace a dokonale vychytané chyby jedničky. Skvělá hratelnost, zábava a odreagování pro jednoho i více hráčů. Left 4 Dead II

Opět se tedy setkáme se čtveřicí hrdinů (proto ta čtyřka v názvu), kteří se ocitli v krajině plné zombií a pokud chtějí přežít, nezbývá jim než držet pohromadě a spolupracovat. A právě kooperace postav je hlavní devízou Left 4 Dead II. Přestože je na herním trhu spousta her s dobrým multiplayerem, pořád se jedná jen o souboje jednotlivců nebo týmů, o skutečné kooperativní akci nemůže být ani řeč. To však neplatí pro Left 4 Dead II. Nezáleží na tom, jestli hrajete sám nebo multiplayer, vždy budete hrát ve čtyřech a spolupráce postav vás nemine. Louis, Francis, Zoey a Bill, vaši čtyři hrdinové, totiž velmi rychle pochopili, že mnohonásobnou přesilu zombíků mohou přestát jen tak, že se semknout a budou jeden druhému krýt záda.

A právě tato závislost jednoho na druhém je to, co na Left 4 Dead II baví nejvíce. Při hře pro jednoho hráče převezme ovládání zbylých tří postav počítač a díky skvěle vypilované umělé inteligenci se vaši spolubojovníci chovají opravdu realisticky a v žádném případě nejsou při akci na obtíž, jak tomu bývalo ve starších hrách tohoto typu. Naopak se snaží držet formaci a v případě, že někdo ze skupiny odpadne, okamžitě pomohou. Pomoc je v Left 4 Dead II zajišťována podáním léků proti bolesti, které dočasně doplňují život, a když není zbytí, odtáhne jeden hráč druhého na zádech.

Zůstávat dlouho na jednom místě je totiž opravdu hazard, neboť i když tu kterou část lokace po pár minutách střílení vyčistíte, během chvíle se opět začne plnit oživlými mrtvolami. Jejich množství je skutečně impozantní a tak i přes to, že jsou to skutečně tupí nepřátelé, není snadné probít se až do cíle mise. Navíc mezi řadovými zombíky existuje několik nebezpečnějších, kteří na vás útočí různými odpornými způsoby.

Smoker útočí z úkrytu a jeho zbraní je několikametrový jazyk, který s neomylnou přesností vystřeluje a odtahuje jím své oběti k sobě. Čas, který má zasažená postava k reakci je skutečně velice krátký a pokud se jí nepodaří Smokera odstřelit, musí se spolehnout na pomoc spolubojovníků. Tlustý a rozbředlý Boomer zvrací vysoce toxickou a opravdu nechutnou látku a po své smrti navíc praskne a zbytek svých útrob rozstříkne po okolí. Tank je masa svalů, která dokáže házet metrákovými kusy betonu. A pokud hráč takový zásah schytá, než se probere po dlouhém letu vzduchem, je u něj Tank zase. Tento zombík navíc přežije neskutečné množství zásahů a na jeho likvidaci se musí soustředěnou palbou podílet celá čtyřka. Huntera, nejrychlejšího z nepřátel, spatříte, až když bude příliš pozdě. Skáče na obrovskou vzdálenost, a jakmile trefí svou oběť, začne ji rvát na kusy. Poněkud vymykajícím se nepřítelem je Witch, která se normálně ani nesnaží nikoho z vaší čtyřky zabít. Jen někde sedí a pláče. Ovšem jakmile ji vyrušíte střelbou či světlem z baterky, začne běsnit.

Arzenál, se kterým se budete v Left 4 Dead II probíjet, je poměrně konzervativní, kromě pistole máte k dispozici samopal, brokovnice a odstřelovačku. Pro masovou likvidaci jsou tu granáty a Molotovovy koktejly. Zřejmě nejvtipnější zbraní je tzv. „pípák“, trhavina, která před výbuchem pípá. Tento zvuk zombí neodolatelně přitahuje a ti se pak hrnou přímo k bombě. Každá z postav může nést pouze jednu velkou zbraň a pistoly, takže je opravdu důležité mít dokonalý přehled o tom, čím je kdo z vás vyzbrojen.

Přestože je hra pro jednoho hráče velmi povedená, samozřejmě si kosení zombií nejvíce vychutnáte v multiplayerovém režimu. Ten nabízí krom standardního průchodu kampaní shodného se singleplayerem také zajímavý mód versus, ve kterém stojí vaše čtyřka proti čtyřem hráčů hrajícím za Huntera, Boomera, Smokera a Tanka.

Jedničku si zaslouží zpracování herního prostředí a hlavně modelů zombí, kteří nepůsobí jako jednolitá masa. Mapa je generována podle mnoha parametrů, mezi něž patří i vaše herní úspěšnost, a tak nikdy není dvakrát stejná a díky tomu je Left 4 Dead II skvěle znovuhratelné. Místa, na kterých se kampaň odehrává, jsou sice fiktivní, ale vtipně navržená a libůstky jako propadající se podlaha určitě dojem z prostředí osvěží. Grafika je také velmi povedená a zejména stíny vaší baterky vypadají skutečně hezky. Ozvučení je příjemné a dodává ponurou atmosféru.

Left 4 Dead II v eshopu TopHry.eu

• Left 4 Dead II (PC)
• Left 4 Dead II (XBOX360)

8 hodin singleplayeru a desítky hodin multiplayeru, výborná hratelnost, zběsilá akce a skvělá zábava pro nováčky i profíky s úchvatnou grafikou – Call of Duty: Modern Warfare II

A nyní jsme se dočkali pokračování – Call of Duty: Modern Warfare II. Přestože přímo navazuje na původní Modern Warfare, je tak nějak jiné. Tvůrci se totiž rozhodli trochu překopat žebříček hodnot a dát větší váhu příběhu v herní kampani pro jednoho hráče, která nikdy nebyla nejsilnější stránkou série. Nyní se v roli velitele elitní jednotky Task Force 141 postavíte šéfovi ruského podsvětí, Makarovovi.

Nikdo z vaší strany přesně neví, o co Makarovovi jde a tak je vaše informovanost velmi špatná a prakticky každý tah je sázkou do loterie. Naštěstí je vaše jednotka dostatečně schopná a chová se opravdu rozumně a takticky, což je ostatně u Call of Duty zvykem. Nehrozí, že vám budou vlastní vojáci spíše překážet, často dokonce překvapí vlastní iniciativou a méně zdatné hráče třeba i zachrání před smrtí. Dokáží se vhodně krýt a užívat různé strategie boje.

Posílený příběh dává (na tuto kategorii) slušných 8 hodin hrací doby, což je pro nováčky tak akorát na nacvičení základních skillů. Pak se směle můžou pustit do multiplayerového hraní, které je samozřejmě hlavní devízou Call of Duty: Modern Warfare II a čas u něj strávený se dá měřit na desítky až stovky hodin nekončící zábavy.

Teprve zde prokazuje Call of Duty: Modern Warfare II své kvality a teprve zde také začíná skutečná zběsilá akce. Přestože i zde samozřejmě kralují hráči, kteří u hry tráví převážnou část života (a to opravdu bez nadsázky), nové Call of Duty: Modern Warfare II přináší vítané usnadnění pro začátečníky. Jednak jsou to všemožná zvýhodnění v průběhu hry a potom také pomůcky jako je asistent pro míření. Ostřílení matadoři je samozřejmě ihned deaktivují, méně zkušeným hráčům však jistě přijdou vhod.

Nabídka multiplayerových misí je opravdu pestrá, s kamarády nebo po internetu se můžete dokonce akce zúčastnit jako podpora ze vzduchu, kdy z vrtulníku kosíte nepřátele ohrožující spolubojovníky na zemi. Samozřejmě nechybí klasické týmové mise anebo boje stylu „všichni proti všem“. O to, aby vás multiplayer Call Of Duty: Modern Warfare II hned tak nepřestal bavit, se starají bonusy v podobě neuvěřitelného množství postupně odemykaného obsahu.

Tvůrci navíc tuto obrovskou porci zábavy zabalili do grafického hávu, který na monitorech spíše připomíná vymazlený Hollywoodský kasovní trhák a hra dostala do vínku snad všechny možné grafické efekty. Výsledek je naprosto úchvatný a jen podtrhuje dojem ze skvěle odvedené práce vývojářů. Ozvučení je také, jak jinak, perfektní.

Zkrátka, Call of Duty: Modern Warfare II je více než hodno jména svého předchůdce a jistě má dobře nakročeno k překonání vlastního rekordu v podobě milionů prodaných kopií. Konečně se totiž povedl kompromis a výsledkem je hra, kterou si vychutnají jak začátečníci tak hardcore hráči, a to nejen na PC, ale i na konzolích PS3, XBOX360 a nečekaně také Nintendo WII.

Call of Duty: Modern Warfare II v eshopu TopHry.eu

• Call of Duty: Modern Warfare II (PC)
• Call of Duty: Modern Warfare II Hardened (PS3)
• Call of Duty: Modern Warfare II (PS3)
• Call of Duty: Modern Warfare II Prestige (PS3)
• Call of Duty: Modern Warfare II Hardened (XBOX360)
• Call of Duty: Modern Warfare II (XBOX360)
• Call of Duty: Modern Warfare II Prestige (XBOX360)
• Call of Duty: Modern Warfare II (WII)

K dokonalosti dotažená hratelnost, brilantně ztvárněný a skvěle fungující herní svět, opět výborná atmosféra, krásná grafika a navrch několik vylepšení – S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat

Základní herní koncept zůstal prakticky nezměněn, což je ostatně dobře, protože mu není co vyknout. Opět tedy zavítáte do Ukrajiny blízké budoucnosti, na jejímž území se po druhém (samozřejmě smyšleném) výbuchu Černobylské jaderné elektrárny vytvořilo podivné pásmo, kterému se říká prostě Zóna. Toto záhadné území skýtá mnoho životu nebezpečných nástrah a zdaleka nejde jen o kontaminaci radiací.

V Zóně se vyvinulo několik živočišných druhů, které jinde na světě nenajdete, a tito mutanti, vyzbrojení dokonalými zabijáckými instinkty, ve vás spatřují nebezpečí, které je třeba eliminovat. Kromě nich si pro vás Zóna přichystala smrtící pasti ve formě anomálií, z nichž některé jsou pouhým okem neviditelné a o život vás připraví ještě rychleji než mutanti. Jako malý bonus navíc v Zóně dochází k nepravidelným uvolněním napětí, známým jako „emise“, před kterou je nutné se ukrýt, neboť je, jak jinak, smrtící.

Pokud uvažujete, proč tedy v Zóně vůbec někdo přebývá, vysvětlení je jednoduché: peníze. Každá ze smrtících anomálií totiž čas od času vyvrhne předmět, nazývaný artefakt, jehož vlastnosti jsou téměř zázračné a podle toho je také náležitě ceněn. Kromě lovců pokladů ale v Zóně přebývají i všemožní psanci a zločinci, skrývající se před zákonem, vědci, kteří se snaží odkrýt tajemství Zóny, a nakonec armáda, která v S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat hraje klíčovou roli.

Mezi vojáky totiž patří i vaše postava, major Děktarjev, čímž se mimo jiné liší Call of Pripyat od předcházejících dílů série, v nichž jste se vtělili do jednoho ze Stalkerů a v Zóně sledovali své vlastní zájmy. Avšak i přes to, že jste nyní nuceni řídit se rozkazy, nepůsobí hra šablonovitě a dává vám velkou dávku volnosti. Mimo hlavních misí budete samozřejmě moci opět plnit questy. Ty patří k několika málo věcem, které prošly vylepšením a je to na nich opravdu znát – už žádné stokrát opakované „jdi na místo X a přines věc Z“ nebo „zabij toho a toho“. Vedlejší mise v S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat jsou opravdu originální a i o něco náročnější, než jsme byli zvyklí. Skvěle využívají kooperaci s NPC postavami a také s jinými obyvateli Zóny. Časté jsou i epizodické mise, k jejichž splnění je potřeba určitý postup kampaní.

S tím souvisí opět o chlup vylepšená umělá inteligence a chování nehratelných postav, díky které Zóna opravdu žije a Stalkeři dělají to, co by nejspíše dělali v reálném světě. To samé platí pro mutanty – mnohokrát na svých putováních narazíte na smečku mutantů, lovících stalkerů nebo jiné mutanty. Navíc každý tvor má své zvyklosti a některé například lze potkat jen v noci. Střídání denních dob a počasí zde samozřejmě funguje na výbornou, jak je ostatně v této sérii zvykem.

Co poněkud zarazí je malý počet lokací, které jsou v S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat jen tři. Navíc mezi nimi nelze přecházet svépomoci, ale vždy je třeba využít služeb průvodce. To výrazně zrychlí přesuny, avšak je nutné počítat s tím, že průvodci nepracují zadarmo. S malým počtem lokací souvisí i subjektivní krátkost herní doby, která je však jednak daná rychlým spádem děje (místy opravdu připomíná spíše film, než hru) a navíc ji lze výrazně prodloužit v závislosti na počtu plněných vedlejších misí a zvolené obtížnosti. Co bohužel u S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat nenajdeme je nabídka různých konců, kterou ostatně postrádal i předcházející S.T.A.L.K.E.R. – Clear Sky.

Provedení herního světa je… luxusní. Nenacházím pro ně lepší označení. S.T.A.L.K.E.R. – Call Of Pripyat vás během pár minut naprosto pohltí svou propracovaností, protože tu zkrátka všechno funguje tak, jak by mělo. Navíc vás hra několikrát překvapí nečekaným dějovým zvratem. Co zaručeně ohromí je skvěle vystižená pompéznost sovětské architektury. Například obrovská výrobní hala Jupiter mi doslova vyrazila dech a příchod do Pripyatě systémem podzemních tunelů nejinak.

Grafická stránka zůstala prakticky stejná, což ale nijak nevadí, protože dokonale ztvárňuje špinavou a omšelou Zónu. Ozvučení je na tradičně vynikající úrovni a fyzika je zase o něco málo lepší, díky čemuž je například nutné vybírat si pečlivěji krytí.

S.T.A.L.K.E.R – Call Of Pripyat v eshopu TopHry.eu

• S.T.A.L.K.E.R – Call of Pripyat